Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)

Volební program 2021

I. Návrat krále – členění státu a jeho orgánů po obnově monarchie

Hlavní programovou prioritou je obnova osvědčeného tradičního modelu vládnutí, který ke svému prospěchu užívá více než deset evropských států a řada států mimoevropských – moderní monarchie. Nevedou nás k tomu důvody ani nostalgické, ani romantické – jsme přesvědčeni, že státní forma s nevoleným, dědičným panovníkem v čele má celou řadu neoddiskutovatelných předností, které vesměs usnadňují občanům identifikaci se svým státem a tím i loajalitu k němu:

1. Panovník sjednocuje, na rozdíl od voleného presidenta, který z definice nutné vždy musí rozdělovat;
2. Panující dynastie je transcendentním symbolem jednoty státu a národa – národa ve smyslu politickém, nikoli etnickém: bez ohledu na mateřskou řeč mají všichni obyvatelé jednoho společného krále (např. nebýt sjednocujícího panovníka, už by se byla Belgie nejspíš dávno rozpadla…);
3. Panovníkův horizont není omezen koncem volebního období – na jednu stranu tedy se nemusí podbízet svým volitelům, aby byl zvolen znovu, na druhou stranu přirozeně spravuje zemi tak, aby ji svému následníku předal ve stavu co nejlepším;
4. V republice všechny orgány a představitelé v posledku odvozují svoji legitimitu od všeobecných voleb. Jsou tak zatíženy riziky, jimiž tento typ legitimity může trpět (preference krátkodobých cílů na úkor strategických, rozhodování podle momentálních nálad voličů, apod). Je proto velmi užitečné, aby alespoň jeden prvek v systému byl nadán jiným typem legitimity, neboť je tak výrazně posílen systém brzd a protivah;
5. V současných monarchiích panovník bývá morálním vzorem, etalonem chování pro své poddané, kterým nevládne z pozice síly, ale vahou své autority;
6. Zároveň platí, že současné monarchie jsou neustále „v ohrožení“ – ve většině zemí může parlament velmi rychle monarchii zrušit a vyhlásit republiku. Odpovědný panovník i z tohoto důvodu se vyvaruje všeho, co by mohlo monarchii ohrozit, a chová se odpovědněji, střídměji a s větším respektem k pravidlům a zákonům než leckterá hlava státu volená. Nedávné odstoupení španělského krále Jana Karla Bourbonského a předání trůnu následníkovi Filipovi je toho markantní ukázkou;
7. Na své poslání se připravuje zpravidla od dětství, v současných monarchiích běžně princové a princezny vykonávají řadu povinnosti v zastoupení panovníka;
8. Díky tomu je naprostý profesionál, který řemeslo být hlavou státu ovládá přirozeně do nejmenších detailů;
9. Monarchie umí sjednotit lidi v radosti – v současných monarchiích vidíme, že každé narození královského dítěte, předání trůnu a další významné události lidí slaví spontánní radostí. Toto republika neumí vůbec – lidé se společně radují leda, když národní tým vyhraje mistrovství, to by ale platilo i v monarchii;
10. Pokud je vybaven potřebnými pravomocemi, může být kontrolním prvkem vůči voleným politikům (podle zásady císaře Františka Josefa, který považoval za svůj chránit své národy proti jejich politikům);
11. Monarchie je úspornější a ekonomicky efektivnější – nejen že odpadnou výdaje na volby (ty by mohly prostým návratem k nepřímé volbě), ale žádný dvůr si nedovolí být nepřípustně rozmařilý (viz bod 5). V monarchiích, ale i v Rakousku, jsou významným zdroje tržeb výdaje turistů spojené s královskou rodinou. Jak vyplývá z nedávné komparativní analýzy prof. Guilléna, poskytují monarchie vhodnější prostředí pro ekonomickou výkonnost než republiky;
12. Panovník může povyšovat do šlechtického stavu, což ve střednědobém horizontu vede ke zlepšení morálky a slušnějšímu prostředí (do šlechtického stavu mohou být za zásluhy povýšeni podnikatelé, vědci, pedagogové, lékaři, sportovci, umělci…, samozřejmě však za podmínky, že se v životě neprohřešují proti základním morálním zásadám. Vyhlídka na možnou nobilitaci tedy inherentně koriguje chování i jednání potenciálního kandidáta.

V republice všechny orgány a představitelé odvozují svoji legitimitu od všeobecných voleb. Jsou tak zatíženy riziky, jimiž tento typ legitimity může trpět (preference krátkodobých cílů na úkor strategických, rozhodování podle momentálních nálad voličů apod). Je proto žádoucí, aby alespoň jeden prvek v systému měl jiný typ legitimity, čímž bude výrazně posílen systém brzd a protivah. V řadě evropských zemí je tímto prvkem panovník, který se nemusí podbízet svým volitelům, aby byl zvolen znovu, zároveň mu dlouhodobý horizont umožňuje spravovat zemi tak, aby ji následníkům předal ve stavu co nejlepším.

A. Pravomoci panovníka

Je samozřejmé, že konkrétní vymezení pravomocí a působností panovníka stanoví Ústavodárné shromáždění, jehož úkolem bude přijmout Ústavu adaptovanou na obnovu monarchie v Českých zemích.

Má-li mít panovník možnost realizovat v praxi zásadu JCKV Františka Josefa, že úkolem panovníka je chránit národ před jeho politiky, musí být pro tento úkol vybaven příslušnými pravomocemi.

Panovník:

• je vrchním velitelem Armády, po konzultaci s vládou jmenuje náčelníka Generálního štábu a na jeho návrh vrchní velitele jednotlivých zbraní, na návrh vlády povyšuje do hodnosti generály;
• Povyšuje do šlechtického stavu: dědičně, s právem členství v Senátu, nebo doživotně, přičemž může být stanoveno i právo členství v Senátu;
• Z justičních čekatelů, splňujících podmínky vyžadované zákonem, jmenuje soudce a přijímá jejich přísahu věrnosti, jmenuje předsedy a místopředsedy soudů;
• Přijímá osobně přísahu věrnosti Koruně nově zvolených poslanců a senátorů, jakož i senátorů nově jmenovaných, svolává zasedání Poslanecké sněmovny a v Ústavou daných případech ji také rozpouští.

S přihlédnutím k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny pověřuje jednáním o sestavení vlády osobu nabízející největší naději na sestavení vlády, jež získá důvěru Poslanecké sněmovny, s přihlédnutím k výsledkům jednání podle předchozího odstavce jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh další členy vlády, jež může pověřit řízením ministerstev a dalších ústředních orgánů, přijímá osobně jejich přísahu věrnosti Koruně, přijímá osobní demisi předsedy vlády, na jehož návrh jmenuje nástupce, v takovém případě vláda nežádá Poslaneckou sněmovnu o potvrzení důvěry, přijímá konstitutivní demisi předsedy vlády a všech jejích členů, může v takovém případě pověřit vládu výkonem jejích funkcí prozatímně do jmenování nové vlády.

S přihlédnutím k výsledkům voleb do zemských sněmů jmenuje předsedy zemských vlád a na jejich návrh další členy zemských vlád, přijímá osobně jejich přísahu věrnosti Koruně a pověřuje je řízením příslušných zemských úřadů.

B. Úřady v přímé působnosti

Do působnosti panovníka náležejí následující úřady a instituce:

• Královská vyšetřovací služba (zahrnuje oddělení pro vyšetřování činnosti ozbrojených sborů, činnosti státních zástupců a soudců a činnosti volených politiků celostátní úrovně, s možností atrahovat vyšetřování politiků na úrovni krajů, resp. zemí): po konsultaci s vládou panovník jmenuje a odvolává ředitele KVyS;
• Generální ředitelství (GŘ) Královské veřejné služby (KVeS): po konsultaci s vládou panovník jmenuje ředitele GŘ KVeS na zákonem stanovené funkční období, před jehož uplynutím může podat Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) návrh na jeho odvolání v zákonem vyjmenovaných důvodech; na návrh GŘ jmenuje a odvolává státní tajemníky ministerstev, případně dalších ústředních orgánů státní správy, jmenuje příslušníky KveS a přijímá osobně jejich přísahu věrnosti;
• Královský účetní dvůr (přebírá působnost stávajícího NKÚ): jmenuje ředitele na zákonem stanovené funkční období, před jehož uplynutím může podat NSS návrh na jeho odvolání v zákonem vyjmenovaných důvodech;
• ochrana základních práv poddaných (přebírá působnost stávajícího Veřejného ochránce práv) je svěřena samostatnému odboru dvorské kanceláře. Na základě dobrozdání Ministerstva spravedlnosti je panovník oprávněn samostatně udělovat amnestie a abolice;
• Královská aprovizační kancelář (vykonává dohled nad veřejnými zakázkami, spočívající jednak v metodickém dohledu, především ale ve stanovení standardních cen činností, které jsou předmětem veřejné zakázky, aby zadavatelé mohli – při dodržení stanoveného cenového rozpětí – vybírat dodavatele podle dalších kritérií, než pouze ceny): jmenuje ředitele na zákonem určené období, před jehož uplynutím ho může po konsultaci s vládou odvolat.

Kancelář pro dohled nad politickou soutěží: Kancelář bude dohlížet nejenom na dodržování limitů na volební výdaje a na průhledné hospodaření stran, bude pověřena též dohledem nad čistotou a férovostí volebních kampaní – v případě prokázaného užití nepravdy a lži v kampani bude Kancelář oprávněna sankcionovat prohřešky pokutami, při opakovaném porušení pravidel i vyloučením z voleb. Jmenování a odvolání ředitele Kanceláře bude ve výlučné pravomoci panovníka.

C. Přechodné období

Po rozhodnutí o změně státní formy na monarchii v referendu bude zvoleno Ústavodárné shromáždění, jehož úkolem bude vypracovat novou Ústavu Zemí Koruny české, jmenovat regenta, který bude realizovat nezbytně nutné minimální množství působností v zastoupení panovníka, přijmout nový zákon o státních symbolech a zejména pak vést jednání o podmínkách převzetí trůnu a o konkrétní jeho realizaci.

D. Vyvolané ústavní změny

Kromě zásadní redefinice ustavení hlavy státu bude na místě upravit postavení a složení Senátu, provést revizi právního řádu a legislativního procesu, jakož i podstatně upravit územně-správní uspořádání.

1. Parlament

Zatímco Poslanecká sněmovna bude volena i nadále poměrným způsobem (s několika úpravami popsanými dále), Senát bude ze třetiny obsazen volenými senátory, ze třetiny bude členství v Senátu vyplývat z významné veřejné funkce (zemští presidenti, primátoři největších měst, rektoři nejvýznamnějších universit, hlavy nejvýznamnějších církví), třetinu senátorů bude jmenovat panovník povýšením do šlechtického stavu s právem zasedat v Senátu.

2. Revize právního řádu

Revizi právního řádu považujeme za nezbytnou, ať bude mít český stát právní formu jakoukoli. Současný právní řád je už zcela nepřehledný i pro právní odborníky, protože je zahlcen přemírou předpisů v důsledku „legislativních smrští“, nouzové legislativy v době pandemie i díky neústrojným úpravám předloh v Poslanecké sněmovně. Je před námi gigantický úkol kritické revize platných zákonů s dvěma hlavními cíli: jednak sjednotit základní definice napříč celou legislativou (aby např. nebyl podnikatel definován různě v právu občanském, v právu hospodářském nebo právu sociálním), jednak odstranit nadbytečné a zatěžující povinnosti, na jejichž vymáhání navíc mnohdy ani není kapacita.

Pro tvorbu dalších zákonů přijmeme zásadní systémovou změnu: předkladatelé zákonů budou do Sněmovny předkládat věcný záměr zákona, jeho výsledné paragrafové znění bude vyhotovovat Legislativní úřad při Parlamentu. Bude tak zajištěno, aby resorty neřešily samostatnými zákony dílčí problematiku, aby používané základní pojmy byly v celém právním řádu shodné, aby zákony v gesci různých ministerstev byly vzájemně provázané a aby změny odhlasované v Parlamentu nebyly v rozporu s jinými předpisy.

Neméně důležitým úkolem úřadu bude dohlížet, aby předpisy přebírající právo EU nešly neodůvodněně nad rámec požadavků, jak se často děje.

Právní řád musí být srozumitelný, předvídatelný a bez vnitřních rozporů, které mnohdy staví občany i instituce do neřešitelných rozporů.

3. Úprava pravidel pro volby do Poslanecké sněmovny

Bez ohledu na to, kdy se podaří obnovit monarchii, považujeme za nutné provést některé úpravy voleb do Sněmovny:

1. Odstranění dvojité hranice pro vstup do PS: v současnosti do Sněmovny vstoupit pouze ty strany, které získají ve volbách alespoň 5 % hlasů. Kromě této „fyzické“ bariéry se však v praxi uplatňuje ještě bariéra psychologická, kvůli níž mnoho voličů nehlasuje pro stranu, která je jim nejbližší, v obavách, aby jejich hlas tzv. „nepropadl“. 5% bariéra je tak prakticky zdvojena, což omezuje politickou pluralitu i férovost voleb. Zdvojení bariéry by mohlo být odstraněno zavedením dvou hlasů, aby volič mohl udělit „hlas srdce“ jedné straně a „hlas rozumu“ jiné straně, jíž by se připočítal v případě, kdy první strana nepřekročí bariéru 5 %.
2. Test občanské odpovědnosti: jedním z největších rizik současného modelu demokracie je sklon některých voličů volit stranu, která jim zabezpečí materiální výhody bez ohledu na reálné možnosti státní pokladny. Pro zdravé fungování státu je žádoucí, aby se na jeho řízení co nejméně podíleli ti, kteří vyhledávají okamžitý prospěch na úkor dlouhodobé stability. Základní přístup každého voliče by bylo možno testovat tak, že spolu s hlasovacími lístky by volič obdržel platnou bankovku, kterou by následně odevzdal ve volební místnosti. Voličům, kteří by bankovku volební komisi nepředali, by nebylo umožněno hlasovat.

4. Územní uspořádání

V souvislosti s návratem panovníka bude nezbytné obnovit historické celky, v jejich čele panovník vždy stál, tj. Království české, Markrabství moravské a Vévodství slezské. Vzhledem k tomu, že současné kraje jsou ústavně ukotveny poměrně hluboce, nebude transformace jednoduchá. V zásadě budeme usilovat o oddělení samosprávy a státní správy tak, aby historické země byly nadány samostatnými působnostmi, zatímco na krajích zůstane výkon, převážně druhoinstanční, státní správy. Země budou spravovat volené zemské sněmy, které budou generovat zemské vlády, v jejichž čele budou stát zemští presidenti. Zákon o hlavním městě Praze bude nahrazen podstatně stručnějším zákonem o královském sídelním městě, který bude reflektovat jen zcela nezbytná specifika Prahy jako sídla panovníka, v ostatním se bude Praha řídit pravidly pro statutární města. Mj. se tak usnadní spojování sousedních obcí s Prahou, které by v současnosti vyžadovalo změnu ústavního zákona.

II. Aktuální politické otázky

A. Státní finance a ekonomika

V rámci žádoucího konceptu dlouhodobě vyrovnaných veřejných rozpočtů je třeba konstatovat, že aktuální nastavení příjmové a výdajové stránky státního rozpočtu (s přispěním vlády a v některých ohledech i s částí opozice) by perspektivně neumožňovalo udržet financování současné úrovně sociálního státu, aniž bychom riskovali tzv. řecký scénář, tedy ztrátu kredibility na finančních trzích a z ní vycházející nárůst nákladů na obsluhu státního dluhu.

Kromě krátkodobého zmrazení státních výdajů a rychlé analýzy možnosti úspor na výdajové straně se jako žádoucí jeví do řešení zapojit mezinárodní kapitál, který dnes naši zemi často opouští, (což není chyba jeho vlastníků, ale politické reprezentace, která jim nedokáže nabídnout perspektivu pro další investování). Pokud stát systémově zvýhodní investice do sociálních, zdravotních a dalších služeb, u nichž hrozí, že nebudou moci být dlouhodobě státem hrazeny, pak je možné takový výpadek s pomocí soukromého kapitálu překlenout, což pro ekonomiku zajistí další multiplikační efekty (pracovní místa, spotřeba, odvody).

Ve střednědobém výhledu chceme napravit současný neblahý stav, kdy výběr daní je zcela oddělen od jejich výdajů, kdy daně vybírá – pro občana zcela anonymní – finanční úřad, který je převede do centrálního rozpočtu, odkud jsou, podle rozpočtových pravidel, přeposílány z malé části do rozpočtu EU, nejvíce do rozpočtů ministerstev, částečně pak do rozpočtů krajů a obcí. U nich je tak zcela odstraněna odpovědnost za utrácení peněz vybraných od spoluobčanů, na straně občanů pak je zcela eliminována možnost účinně kontrolovat, na co jsou jejich peníze vynakládány. Chceme změnit daňovou soustavu a správu daní tak, aby výdaje měst a obcí byly financovány převážně z daní z nemovitostí (jako dosud) a z daní z příjmů, které by však vybíraly obce samy, část by si ponechaly a část by odvedly do rozpočtu země (resp. před změnou na zemské zřízení do rozpočtu kraje). Obce i země by mohly – v určitém rozmezí – určovat vlastní daňovou sazbu, takže by se výše daní a z nich plynoucích veřejných výdajů mohla stát předmětem politiky i na úrovni obcí a zemí. Podstatným přínosem této změny bude výrazné omezení anonymního charakteru veřejných peněz – je zásadní rozdíl, jestli zastupitelstvo obce rozhoduje o penězích, které do rozpočtu obce přišly odněkud shůry, nebo když rozhoduje o penězích, vybraných od sousedů a spoluobčanů. Stejně tak je zásadní rozdíl mezi anonymním zaplacením daně finančnímu úřadu a zaplacením daně své obci, kde každý může sledovat, jak je s jeho penězi nakládáno. Do systému výběru a veřejných výdajů tak bude vložen zásadní kontrolní prvek, který ve střednědobém výhledu povede k podstatnému zefektivnění výdajů na úrovni obcí, přičemž se tento kontrolní princip promítne prostřednictvím zemských sněmů i do efektivity hospodaření zemí, byť v menší míře.

Za naprosto zásadní považujeme, aby daňový systém byl dlouhodobě stabilní, srozumitelný a předvídatelný, a to včetně sazeb jednotlivých daní.

Podpora ze strukturálních fondů EU je pro českou ekonomiku, krajinu i společnost obrovskou příležitostí, která není využita optimálně. Ve všech dosavadních obdobích byly operační programy roztříštěné, neměly jednotná pravidla, pokyny se měnily i v průběhu financování, velmi nepřátelské byly i aplikace pro podávání a administraci žádostí.

Pravidla pro využívání strukturálních fondů trpí tradičním neduhem – zdejší úředníci si dalece nad rámec požadavků EU vymýšlejí další požadavky, které musí žadatel splnit. Na druhou stranu jsou operační programy nastaveny tak, že z nich lze financovat i projekty zcela zbytné, a to nemluvě o financování projektů, které ani neodpovídají požadavkům (Čapí hnízdo je nejznámější, nikoli ale jediný případ). Přitom programy řízené přímo z EU jsou řádově méně byrokraticky náročné a většina požadavků je logická a srozumitelná.

V počínajícím novém programovém období 2021–2028 budeme usilovat o to, aby operační programy byly srozumitelné, nevyžadovaly větší byrokratickou zátěž, než stanoví požadavky EU, aby výzvy k podávání projektů i příručky pro žadatele byly zveřejňovány s dostatečným předstihem a aby příslušný software klienta žádostí přátelsky provedl.

B. Zahraniční vztahy a EU

Země Koruny české byly prakticky vždy součástí většího útvaru, v němž zaujímaly takovou roli a měly takovou vážnost, jakou tehdejší politici dokázali vydobýt. Za vlády Karla IV. bylo České království jen krůček od toho, aby se stalo reálným centrem říše a Praha jejím hlavním městem, podobně za vlády císaře Rudolfa II. byla Praha jedním z nejvýznamnějších center tehdejší vědy. Teprve pokus o vytržení našich zemí z většího nadnárodního útvaru v roce 1918 vedl zanedlouho k destrukci republikánského útvaru a k více než 50 let trvající nadvládě diktatury německé a vzápětí ruské (tedy přesně k tomu, před čím varoval Palacký na téma rozbití Rakousko-Uherska).

Stejně jako k dřívějším supranacionálním strukturám je nutno přistupovat aktuálně k Evropské Unii: náš úspěch nebo neúspěch závisí zcela na nás, veškeré výmluvy na nevůli velkých, na naši vlastní malost, na nedostatek vlivu apod. jsou zcela liché: v EU lze uspět, bez ohledu na velikost, tehdy, když stát je s to jasně formulovat svoje zájmy a priority, nemění stanoviska od jednoho jednání k druhému, umí získat pro svoji pozici podporu, a hlavně – když vysílá na příslušná jednání kompetentní a komunikativní zástupce. Je zjevné, že při průměrné účasti českých ministrů na jednání orgánů EU okolo 40 % se české zájmy prosazují krajně obtížně.

Český stát musí podstatným způsobem změnit svůj přístup vůči EU: aktuálně bude nutno po volbách jmenovat do klíčových pozic takové ministry, kteří budou s to se na jednání na Radě EU domlouvat s ostatními kolegy i bez tlumočníka, zejména ale bude nutno podstatně posílit přípravu na předsednictví EU v roce 2022, které je podle všech příznaků trestuhodně podceněno. Agendu EU bude nutno posílit formálně tak, že ji bude mít v gesci místopředseda vlády, který bude vybaven potřebnými kompetencemi vůči ostatním resortům. Exekutiva musí podstatně posílit program podpory pro české uchazeče o práci ve strukturách EU, aby byl co nejdříve odstraněn deficit českých občanů pracujících pro EU. Vybudování respektované pozice v EU je nezbytným předpokladem pro to, aby bylo možno účinně čelit některým tématům, které se prostřednictvím EU snaží prosazovat progresivistická levice, ať už v oblasti „boje proti globální klimatické změně“ nebo v oblasti „boje za práva menšin“. Tyto snahy je nutno minimalizovat na základě robustní argumentační základny, nikoli pouhými odmítavými výkřiky.

V případě mezistátních sporů je třeba upřednostnit diplomatická a politická jednání před mocenskou konfrontací či soudními spory. Pokusíme se mj. dosáhnout mimosoudní dohody o narovnání ve věci aktuální žaloby Lichtenštejnského knížectví na Českou republiku.

Nemáme-li se zpronevěřit základům křesťanské Evropy, je nutno uplatňovat hlavní křesťanské principy, tj. lásku k bližnímu a pomoc těm, kdo jsou v nouzi. Lidé prchající z válečné oblasti nebo z brutální diktatury pomoc potřebují a bylo by nelidské ji odpírat. Bylo by to navíc i velmi nepraktické – na českém pracovním trhu chybí desítky až stovky tisíc lidí a tuto poptávku mohou pomoci pokrýt i ti, kdo prchají ze země svého původu. Je při tom samozřejmé, že máme plné právo bránit se proti zavlékání terorismu, kriminality nebo dalších nežádoucích jevů – každý uchazeč by měl být důkladně prověřen z hlediska, zda nepředstavuje bezpečnostní riziko, které může být důvodem pro odmítnutí azylu nebo jiné formy ochrany.

Česko již dokázalo za vlády premiéra Zemana přijmout a integrovat desítky tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie, z nichž významná část byli muslimové. S těmito migranty nebyly téměř žádné problémy, a z těch problémů, které se vyskytly, se můžeme poučit, abychom je neopakovali.

C. Životní prostředí – příroda a krajina

Vycházejíce z křesťanských hodnot cítíme odpovědnost za Stvoření, kterého jsme součástí, a cítíme i povinnost jej ochraňovat a kultivovat tak, abychom naše prostředí pro život předali budoucím generacím v co nejlepším stavu.

Jako nejaktuálnější problémy pociťujeme dramatický pokles biodiversity a nápravu vodního režimu v krajině.

Příčiny úbytku biodiversity jsou stále předmětem mnoha zkoumání, je však mimo jakoukoli pochybnost, že jde o téma, které může být pro lidskou civilizaci fatální – kdyby došlo k úhynu hmyzích opylovačů, lidská civilizace by nepřežila ani dva roky. I když nejsou identifikovány všechny příčiny úbytku druhů v české krajině, mnohé jsou již známy: je proto potřeba omezit výměru monokultur a zvýšit rozmanitost krajiny a množství krajinotvorných prvků. V ostatních zemích se k dosahování těchto cílů osvědčuje jednak úprava dotačních titulů na podporu zemědělství tak, že podpora na hektar je omezena celkovou rozlohou žadatele, jednak povinnost (nebo dotacemi podpořená možnost) ponechat určitou část výměry na pospas plevelům a divokým druhům.

Zásadní význam pro charakter krajiny mají lesy, z nichž přibližně třetina patří státu. Současná kůrovcová kalamita na obrovských rozlohách je hlavně důsledkem nevhodného hospodaření, kdy byly rychle rostoucí jehličnany vysazovány i v lokalitách pro ně zcela nevhodných. Budeme proto prosazovat, aby státní lesy nebyly vnímány jako lesy hospodářské, ale jako lesy ochranné a zvláštního určení. Hospodaření v těchto lesích nebude sledovat zisk, nýbrž dosažení druhové a věkové skladby přirozené pro daný biotop a lokalitu.

Jakkoli jsou letošní deště pro krajinu velmi blahodárné, předchozí suché roky velmi naléhavě ukázaly, že s vodou v krajině je nutno hospodařit nanejvýš zodpovědně a racionálně. Současný vodní režim v zemědělské krajině není v dobrém stavu – po jeho zásadním narušování v dobách kolektivizace a hospodaření JZD následovalo po roce 1990 několikaleté období snahy o nápravu, v současnosti je však vodní režim opět obětován ve prospěch optimalizace zemědělského velkopodnikání. Pro nápravu bude nutno podstatně více podporovat a realizovat přírodě blízká řešení a návrat remízků, tůní, mokřad a dalších prvků, které obohacují biodiverzitu, zvyšují schopnost půdy udržet vodu a vrací naší zemi podobu krajiny našich předků. Pro tyto účely bude potřeba posílit krajinotvorné dotační programy, motivující vlastníky pozemků k zavádění potřebných opatření. Teprve v případech, kdy krajinotvorné úpravy nebudou dostačovat, budou na místě technická vodohospodářská řešení – vodárenské nádrže, systémy protipovodňového opatření atd.

Považujeme za zcela nezbytné apelovat na příslušných setkáních ministrů EU, aby EU přijala racionální a na vědeckých faktech založenou politiku vůči novým odrůdám, připraveným moderními metodami genové editace. Tyto odrůdy, které mohou přinést zdravější potraviny a menší potřebu agrochemikálií, nelze odlišit od přirozeně vznikajících variant a je proto absurdní, aby byly regulovány stejně jako geneticky modifikované organismy.

D. Digitalizace

Úroveň digitalizace státní správy se sice postupně zlepšuje, celkový stav je ale stále velmi neuspokojivý. V posledních letech byly (konečně) zavedeny některé příjemné výdobytky, jako e-recept nebo e-neschopenka, stále však mají úřady a další veřejné orgány tendenci vyžadovat od občanů a firem údaje, které si mohou sami zjistit, jakož i požadovat papírové dokumenty v případech, kdy mohou být digitální.

Považujeme za nutné urychleně dokončit proces umožňující každému snadno prokázat svou identitu na internetu, aby bylo možné podávat veřejné správě vše elektronicky. Budeme usilovat, aby maximum správních úkonů bylo možno vyřizovat on-line v příslušné aplikaci (daňová řízení, stavební povolení, aj.)

Při současné úrovni digitalizace prakticky všech oblastí života je nanejvýš žádoucí, aby možnosti digitálního světa byly využity i veřejnou správou – není žádný důvod, aby digitální verze původně papírových dokumentů i nadále kopírovaly jejich původní parametry: např. dálniční známky nebo jízdenky v MHD mohou mít podstatně plastičtější dobu platnosti než v době, kdy papírová podoba mohla mít jenom omezené množství dob platnosti. V obou uvedených případech, jakož i v mnoha dalších podobných, technologicky nic nebrání tomu, aby si placenou dobu nastavil sám uživatel, přičemž existují matematické postupy, které zajistí přiměřené spojité snižování jednotkové ceny.

Vzhledem k faktu, že mnohá pracoviště veřejné správy využívání technologických možností odmítají, a to i v rozporu se zákonem, považujeme za nutné zřídit na omezenou dobu Ombudsmana digitalizace ve veřejné správě, na nějž se budou moci obracet klienti, po nichž konkrétní úřad bude vyžadovat dokumenty nebo úkony nad rámec platných pravidel (např. požadavek na údaje, které jsou dostupné v jiných databázích veřejné správy, nebo na papírové potvrzení, kde stačí digitální apod.).

S digitální érou a informační globalizací souvisí otázka sociálních sítí vč. odpovědnosti za jimi šířený obsah a regulaci uživatelů. Jsme pro jednoduchý princip, kdy provozovatel sociálních sítí může blokovat obsah a profily uživatelů porušující právní předpisy, či pravidla dané sítě nikoli libovolně potlačovat svobodu projevu. Pravidla svobody projevu uživatelů vč. odpovědnosti za protiprávní či lživý obsah mají být dohlížena na provozovateli nezávislým orgánem, jemuž autoritu propůjčí stát.

E. Věda, vzdělávání a výzkum

Koruna Česká bude podporovat, aby do vzdělávacího procesu bylo zaváděno co nejvíce prvků, vycházejících z poznatků, že základní přirozeností děti je objevovat svět a nasávat nové poznatky, dovednosti a znalosti. Vzdělávání založené na těchto principech se začalo i v českých zemích rozvíjet ve 30. a 40. letech minulého století, veškeré aktivity v tomto směru však byly zcela potlačeny po převratu v roce 1948, zejména pak po přijetí modelu jednotné (vnitřně nediferencované) školy v roce 1950. Škola má být prostředím, které podporuje, případně podporou usměrňuje, vrozenou snahu o zjišťování nového, nikoli prostředím, které tyto vrozené instinkty potlačuje a utlumuje.

Posilováním prvků vlastní aktivity při učení také významně napomůže při nalézání individuálních talentů, jejichž rozvoji pak může být věnována zvláštní péče. Jakkoli jsme v zásadě přesvědčeni, že úlohou školy je vzdělávání a úlohou rodiny je výchova, uvědomujeme si zároveň, že je dost rodin, v nichž se děti o morálních principech nedozvědí prakticky nic, považujeme proto za nutné, aby školy podporovaly rozvoj morální inteligence.

Pro děti, jejichž mateřštinou není čeština, zavedeme přípravné třídy, aby pak ve vzdělávacím procesu nezaostávaly jen kvůli jazykové bariéře.

Do úplného rozšíření principu vzdělávání „ve vlastní režii“ budeme prosazovat posílení výuky angličtiny a dalších jazyků a výuky těch předmětů, které vedou k rozvoji kritického myšlení a učí žáky komunikovat, a to na úkor zejména těch předmětů, které vyžadují znalosti neužitečné nebo snadno dosažitelné.

U maturitních zkoušek zavedeme hodnocení na spojité škále 0 – 100 bodů, čímž odpadne kategorie „propadnutí“ u maturity. Bodové ohodnocení u maturity může být, ale nemusí, klíčem k dalšímu studiu na vysoké škole nebo k uplatnění v zaměstnání. Maturitní test bude možno za poplatek opakovat.

Do vzdělávacího procesu chceme zapojit místní knihovny, které by měly poskytovat služby vzdělávání dospělých zejména v oblasti IT technologií, jazykového vzdělávání, rozvoje občanské gramotnosti a kritického myšlení.

F. Kultura

Kulturu vnímáme a interpretujeme jako soubor tvůrčích lidských činností, které nás dovnitř spojují a navenek odlišují v obraze doby. Je výsledkem staletých potřeb čehosi vyššího, přesahujícího každodenní zápas o živobytí nebo jiné společné, pouze materiální potřeby lidského společenství. Patří sem sdílení jazyka i tradic, kultovní slavnosti, vysoké i populární umění všech oborů. Je součástí civilizačního vývoje, má obecně humanizační vliv. I v době současné globalizace umožňuje uchovat specifické rozdíly jednotlivých národů a národností. Její aktivní součástí je každodenní umělecká tvorba, jak v oblasti vysokého, tak i populárního umění. Živé umění a kultura provázejí lidstvo od pravěku, její provozování je nutno stále chránit a podporovat. Nelze ji redukovat na pouhé ekonomické odvětví, naopak je nezbytná její ochrana a trvalá rozumná podpora.

V době úporných snah o politickou a ekonomickou globalizaci světa se zdravá kultura a přístup k ní projeví jako zdroj nového sebevědomí a chápání historických konotací, které utvořily celé evropské regiony do jejich současných podob a vetknuly jim jejich tolik charakteristické rysy. Výsledkem staletých kulturních snah lidí je rovněž podoba země, v níž lidé žijí. Vzniklo tak kulturní prostředí s vesnicemi a městy, hrady a zámky, kostely a kláštery (byť mnohá významná díla byla v minulosti zničena vojnami i nedbalostí), se sítí historických i moderních komunikací. Tato lidská díla byla v minulosti vytvářena povětšině v souladu s přírodními podmínkami a tak vznikl ojedinělý soubor krajiny, s níž se po generace ztotožňujeme, protože výsledek je účelný a krásný. Toto dědictví předků jsme povinni chránit, citlivě spravovat i rozvíjet; je to naše odpovědnost vůči generacím, jež se teprve narodí.

G. Justice

Spravedlnost není myslitelná bez řádného fungování justice. Toto je pro existenci spravedlivé, svobodné a demokratické společnosti podmínkou základní, nikoliv však jedinou. Justice má však v celém systému dělby moci jednu zcela mimořádnou a nezastupitelnou úlohu. Je často jedinou zárukou pro ochranu individuálních práv a svobod jednotlivců a současně i poslední pojistkou pro fungování celé demokratické společnosti. A to zejména za situace výjimečné, kdy ostatní pilíře státu, tedy moc zákonodárná a výkonná, ve svých funkcích selhávají. Události související s rozšířením nemoci Covid-19 prokázaly důležitost justice, která, navzdory dílčím zaváháním a excesům, jako celek obstála a dokázala plnit svoji úlohu strážce práva a ústavnosti. Jako první prošlo zatěžkávací zkouškou soudnictví správní, které zrušilo celou plejádu nezákonných nařízení Ministerstva zdravotnictví. Je dobrou vizitkou právního státu, že moc výkonná, často však s doprovodným ostudným komentářem jejích představitelů, tato rozhodnutí v zásadě akceptovala a pokusila se o nápravu, byť opět dílčí a nepodařenou. Ke slovu se nepochybně dostane i Ústavní soud, neboť lze důvodně očekávat, že se k jeho posouzení a rozhodnutí dostane mnoho výsledků chaotické pandemické normotvorby. Velká zátěž nepochybně očekává i obecné soudy, které budou rozhodovat množství individuálních případů jak z civilní, tak i z trestní oblasti.

Jakkoli podstatná část justice plní dobře svou úlohu, vyskytují se stále případy, kdy justice selhává a bezdůvodně ničí lidské životy (korupční jednání, nadržování, případně vynucování verdiktu odvolacími soudy). Po obnově monarchie budou soudci skládat osobní přísahu věrnosti panovníkovi a jejich lapsy bude vyšetřovat Královská vyšetřovací služba. Do té doby je aspoň nutno posílit dohled nad svévolí odvolacích senátů.

Ve sféře soukromoprávní budeme přetrvávajícímu problémům části občanů s dluhy čelit navržením zvláštního zákona o inkasních agenturách, který po skandinávském vzoru zjednoduší a zlevní vymáhání bagatelních pohledávek, aby zbytečně nekončily fází kumulovaných a nákladných exekucí. Navrhneme specifický program sociální pomoci zacílený na ty, kteří se v dluhové pasti ocitli nikoli vlastním zaviněním.

H. Obrana

Principiálním prvkem, zajišťujícím nejvyšší úroveň naší bezpečnosti v moderních dějinách, je členství naší země v NATO. Zkušenosti českých jednotek ze společných misí Aliance jsou nenahraditelné, zároveň pomáhají budovat pověst české armády jako oceňovaného partnera. Je proto nutné, aby dobré jméno českých vojáků nebylo poškozováno chybnými kroky politické reprezentace, jako bylo např. vyhovění požadavku komunistů na snížení rozpočtu na obranu.

V zájmu zachování důvěryhodnosti je nezbytné, aby výdaje na obranu byly postupně zvyšovány na úroveň, k níž jsme se opakovaně zavázali, tj. 2 % HDP. Vnímáme při tom objektivní problém, že s rostoucím objemem státního rozpočtu roste i absolutní objem výdajů na obranu, i když je procentní hodnota zachována – jinými slovy, navyšování výdajů by mohlo narazit na absorpční kapacitu Armády. Řešením je posílit rozpočet na obranu nejen o investice do nových zbraňových systémů a do lidských zdrojů, ale posílit též výdaje na obranný výzkum. Vzhledem k rozmanitosti a rozsáhlosti obranného výzkumu v současné době by takové posílení výdajů mělo i výrazně pozitivní dopady pro výzkumnou sféru.

I. Zdravotnictví

Nastal čas k urychlenému návratu celého systému zdravotní péče do stabilizovaného stavu z doby před vyhlášením pandemických opatření a k vyvození závěrů z průběhu koronavirové epidemie:

Především je nutno konstatovat, že systém primární zdravotní péče prokázal svoji akceschopnost, robustnost a stabilitu. Dostupnost a rychlost kvalitní lékařské péče i mimo velká sídelní centra a zejména na venkově byla zásadní pro včasné zachycení a léčbu onemocnění již na tomto základním stupni a významnou měrou tak předešly náporu na centralizovaná pracoviště a jejich přehlcení. Systém decentralizované primární péče je proto nutno zachovat, resp. nadále posilovat.

Naproti tomu, chaos v přijímaných opatřeních, jejich rozpor s platným právem a plošně diskriminační charakter jasně ukázal, jak je nefunkční systém centrálního administrativního řízení zdravotnictví. Neustálé výměny ministrů zdravotnictví a jiných osob na vedoucích pozicích byly více motivovány politickými rozhodnutími, intrikami a očekáváním loajality, než odborností a praxí kandidátů.

Je nutné nastavit transparentní pravidla pro fungování externích odborníků a odborných skupin, pokud na základě jejich doporučení vyhlašuje ministerstvo nebo vláda nějaká opatření. Exekutiva musí být s to taková opatření srozumitelně zdůvodnit a nést za jejich realizaci plnou odpovědnost.

Nárůst požadavků na kapacitu jednotek intenzivní péče odhalil skutečnost, že největším problémem nebyl nedostatek přístrojového vybavení JIP, ale nedostatek kvalifikovaného personálu. Je proto nezbytné vytvořit veškeré podmínky pro urychlené personální doplnění této klíčové části zdravotnictví.

Pro posílení systému primární péče, jakož i pro personální doplnění kapacity specializovaných pracovišť je nezbytné systémové zvýšení platů zdravotního personálu**.** Je nutno postupně eliminovat současnou praxi, kdy pracovníci ve zdravotnictví musí vykonat bezpočet přesčasů a služeb, aby se, i za cenu jejich enormního přetížení a vyčerpání, jejich odměny alespoň přiblížili ohodnocení, které dostávají jejich kolegové v Rakousku, Německu a ostatních srovnatelných zemích Evropy. Vládou a ministerstvem jednorázově narychlo schvalované jednorázové příspěvky a odměny odměn, které často ani nedoputují k lékařům a sestrám, jsou nekoncepční a problém neřeší.

Pokud po návratu k normálnímu fungování zdravotnictví dojde k očekávanému navýšení počtu prevencí nezachycených případů závažných civilizačních chorob (onkologická onemocnění, nemoci oběhové soustavy a poruchy látkové výměny, zejména diabetu), bude nezbytné navýšit kapacity specializovaných pracovišť, včetně zřízení národního onkologického centra.

S rozvojem nejnovějších vědeckých poznatků a jejich aplikací v praktické medicíně budou nutně stoupat náklady léčby. Současný systém hrazení lékařské péče však nijak nebrání zbytečným výdajům, ani nepodporuje snahy o zefektivnění výdajů, mj. proto, že zdravotní pojištění ve skutečnosti je zdravotní daní, kterou přerozdělují organizace, nazývané zdravotními pojišťovnami. Aktuálně navíc chaotická protiepidemická opatření odčerpala z těchto přerozdělujících organizací obrovské finanční prostředky, které mohou v budoucnosti chybět na prevenci a léčbu závažných onemocnění. Bude proto nezbytné do systému financování zdravotnictví zavést prvky, které posílí účast pacientů na kontrole výdajů, s cílem omezit plýtvání dostupnými prostředky. Prvním krokem bude zavedení úhrady zdravotnických výkonů pacientem, jemuž budou výdaje následně uhrazeny jeho zdravotní pojišťovnou. Už tento prvek významně omezí vícenásobné nebo předražené vykazování zdravotnických úkonů. Cílovým stavem bude přeměna současné zdravotní daně ve skutečné zdravotní pojištění, poskytované skutečnými zdravotními pojišťovnami, jejichž produkty budou založeny na standardní pojistné matematice. Budou nicméně přísně regulovány tak, aby nebyli vyloučeni nebo znevýhodněni klienti s nezaviněnými těžkými chorobami nebo poruchami. Zavedení těchto samoregulačních prvků přirozeně povede ke spoluúčasti pacientů při krytí nákladů léčby zcela banálních onemocnění, ve prospěch z pojištění plně hrazené nejlepší dostupné péče u onemocnění závažných.

J. Sociální věci

V oblasti sociální si podporu zaslouží především rodina: budeme prosazovat společné zdanění nejen manželů, ale rodiny jako celku – takto dosažená úleva na daních aspoň částečně vyrovná výpadek příjmů rodičů. Podporujeme posilování současného systému, kdy o pořizování sociálních služeb rozhoduje sám klient. Chceme navýšit pomoc těm, kdo se starají o své potřebné příbuzné či sousedy, aby byla péče co nejvíce poskytována v místě bydliště. Cílenou podporu (alespoň formou daňové úlevy) si zaslouží subjekty sociálního podnikání.

Systém podpor v nezaměstnanosti je nutno transformovat na systém veřejných prací, resp. systém státem zprostředkované práce, aby každý, kdo si chce vydělávat prací, pracovat mohl. Dále je nutno upravit příspěvek na bydlení, aby tato dávka nesloužila jako zdroj obohacení pro obchodníky s chudobou.

Naprosto zásadní význam pro budoucí důchodce i pro veřejné rozpočty má důkladná důchodová reforma – její naléhavost si všichni uvědomují, od zrušení 3. pilíře však práce na reformě nijak nepokročily. Podle všech demografických předpovědí je zřejmé, že současný průběžný systém přestane být zanedlouho ufinancovatelný, je proto nutné posílit prvky vlastní přípravy na důchod.

K. Doprava

V oblasti dopravy a infrastrukturních projektů státu (silničních i železničních) je třeba vycházet z řešení tzv. „SMART technology“ ve spojitosti s podporou vědy a výzkumu. Jelikož se na našem území nachází významné řídící středisko evropské obdoby systému GPS, systému Galileo, je možné ve spolupráci s touto prestižní institucí budovat komplexní modernizaci a zefektivnění naší dopravní infrastruktury.

Osobní hromadná doprava by měla být pro naše občany pohodlná, rychlá, moderní a hlavně bezpečná. Nejkritičtější otázkou a prioritou vlády musí být zabezpečení železničních tratí. Občané dojíždějící do práce, žáci a studenti do škol a další cestující za zábavou, či poznáním, nesmí na našich železnicích zbytečně umírat, protože chybí základní zabezpečení běžné ve všech okolních zemích. Není možné, aby vjezd dvou vlaků proti sobě na jednu kolej, závisel pouze na lidském faktoru, pozornosti a zdravotním stavu strojvedoucího. Je nezbytné v co nejkratší době zabezpečit veškeré tratě dle standardů rozvinutých zemí 21. století.

Je potřeba komplexní audit železniční dopravy. Zkapacitnit již dnes přetížené železniční koridory a vybudovat vysokorychlostní koridory pro osobní železniční dopravu spojující naše hustě obydlená města a území s návazností na metropole okolních zemí a evropskou páteřní síť. Zároveň je třeba zabránit rušení regionálních tratí, a to i za cenu privatizace komerčními či regionálními subjekty (kraje, svazky obcí, zájmové neziskové organizace). Zvláště, pokud tyto tratě nejsou ekonomicky efektivní pro národního dopravce České Dráhy.

Dopravní infrastruktura pro nákladní silniční dopravu musí odpovídat našemu postavení dopravního srdce Evropy, ale zároveň nesmí být obtěžující pro obyvatelstvo žijící, pracující a relaxující v okolí této infrastruktury. Motivací k maximálnímu využití silnic co nejvyšších tříd by pro dopravce mělo být zavedení mýtného systému na základě družicového sledování, a to tak, že čím vyšší třída silnice, tím nižší cena za ujetý kilometr (nejvyšší cena by se rovnala silnicím místním, nejnižší dálnicím). Tím, že se takto zpoplatní každý ujetý kilometr nákladní silniční dopravy, tarifní politikou dopravců se stane nasměrovat tranzitní a vnitrostátní dálkovou dopravu na dálnice a silnice vyšších tříd.

Podnikatelské subjekty je také třeba motivovat k zavádění alternativních, k životnímu prostředí šetrných, způsobům pohonu vozidel, a to prostřednictvím snížení silniční daně. Za ekologické paliva je přitom prozatím nutné považovat i LPG a CNG a další plynová paliva, avšak v dlouhodobém horizontu není plán na zrušení fosilních paliv nutně negativní a omezující. Je však nutné ho brát jako výzvu k hledání řešení, nikoliv jako diktát zákazu. Elektromotor je, navzdory aktuální situaci, kdy se elektromobily jeví jako slepá vývojová větev, z hlediska fyzikálních zákonů nutně účinnější než spalovací motory. Je však třeba hledat správný zdroj energie, ať již efektivnější bateriové zdroje, než současné lithiové články (kde je problematická i otázka bezpečnosti), tak třeba vývoj palivových vodíkových článků. Popřípadě popularizovat další technologie, dnes ležící mimo pozornost oficiálních institucí i médií (a to jak na vědeckých či univerzitních výzkumných pracovištích, tak v konstrukčních kancelářích jednotlivých automobilových výrobců).

Dopravu nákladu je třeba v nutné míře regulovat a směrovat na nejvhodnější prvky dopravní infrastruktury (silnice, železnice, vodní dopravní cesty, alternativě “last-mile” logistika např. formou dronů). Samozřejmostí přitom je nutnost zachování rychlosti dopravy, např. co se týká čerstvých potravin, léků a zdravotnických prostředků, paliv apod., (především ve formě silniční dopravy). Je však nutné zvážit, zda je třeba, aby nadále rostl objem silniční dopravy průmyslového zboží, či zda není možné, tuto dopravu přesunout na železnice, popřípadě vodní dopravní cesty. Samozřejmě za předpokladu, že tyto budou mít dostatečnou kapacitu, když stávající momentálně již mnohdy nestačí. Průmyslové subjekty, které přesto vyhodnotí, že je pro ně výhodnější in time logistika než držení skladových zásob, je nutné uvědomit, že se musí podílet na údržbě a výstavbě dopravní infrastruktury a nést část nákladů na odstranění negativních prvků nákladní silniční dopravy.

Silniční dopravní infrastrukturu je nutné urychleně dobudovat s návazností na infrastrukturu okolních států. Zejména rychlostní silnice a dálnice napojit na strukturu evropských dálnic. Ostudná “modernizace” dálnice D1 se již nesmí opakovat. Dálnice musí být pohodlné nejen pro osobní dopravu, ale taktéž je třeba je vybavit veškerými službami pro řidiče mezinárodní tranzitní dopravy, aby tito nebyli nuceni v době zákazu jízdy, porušovat platné mezinárodní předpisy AETR i naše právní normy další jízdou, nebo blokovat svými vozidly stávající kapacitně nedostačující čerpající stanice i s přilehlými odbočovacími a přípojnými pruhy.

V otázce letecké dopravy je nutné dobudování pražského Letiště Václava Havla dle plánů stanovených před covidovou krizí, nikoliv čekat, až se objemy letecké dopravy vrátí na tehdejší hodnoty. Dále je nutné konečně dořešit napojení tohoto letiště na dopravní infrastrukturu Prahy a to prostřednictvím rychlostní tratě s návazností na vybudování centrálního osobního dopravního uzlu na platformě vlakových nádraží Hlavní a Masarykovo a autobusového terminálu Florenc. V případě realizace plánů na vybudování alternativního letiště pro Prahu v oblasti Vodochod je na zvážení, zda by se vyplatilo koncipovat ho jako komerční letecký cargo terminál s funkcí záložního osobního letiště. Projekt předchozích vlád a hejtmanů krajů na krajská mezinárodní letiště je třeba podrobit novému auditu, s ohledem na aktuální vytíženost, možnosti budoucího potenciálu i ekonomické udržitelnosti těchto letišť. Pokud se některé z těchto letišť ukáže jako ekonomicky neudržitelné pro kraje a na jejich území působící podnikatelské subjekty, je nasnadě pokusit se o privatizaci těchto letišť, nebo alespoň hledat jiné, pro kraje ekonomicky efektivní využití tamních objektů.

V oblasti vodní dopravy podporujeme údržbu a rekonstrukce vodních cest vybudovaných v 19. a 20. století i zesplavnění Vltavy do Českých Budějovic pro osobní a turistickou plavbu. Případné další úpravy vodních toků (zesplavnění Labe do Pardubic a Odry do Ostravy) musí být podmíněny zárukami, že nenaruší říční ekosystémy.

L. Průmysl a stavebnictví

Ze strany státu je třeba (mj. s využitím evropských zdrojů) podpořit restrukturalizaci našeho průmyslu, tak aby byl do budoucna orientován na vývoj, inovace a produkci kvalitních výrobků s vysokou přidanou hodnotou, konkurenceschopných na světových trzích.

Na situaci končící těžby uhlí je třeba adekvátně reagovat aktualizací právní regulace těžby nerostných surovin, zohledňující aktuální poptávku a zajišťující adekvátní příjmy veřejných rozpočtů, dodržování nezbytných i kontrolu strategických surovin, které nám dosud zůstaly.

Budoucí energetický mix (kam má i nadále patřit jaderná energetika) musí nejen vycházet z aktuálních ekonomických ukazatelů, ale respektovat i požadavek bezpečnosti a v rámci možného nezvyšovat naši energetickou závislost na státech nedodržujících evropské standardy demokracie a ochrany lidských práv.

Stagnující bytovou výstavbu je třeba stimulovat na jedné straně systémovou podporou všech typů bydlení (vlastnické, nájemní, družstevní), vč. důrazu na bydlení seniorů a mladé rodiny s dětmi, na straně druhé je nezbytné zásadní zjednodušení povolovacích a schvalovacích procesů v procesu stavebnictví, zejména pomocí digitalizace, ale i redukce jednotlivých kroků správního řízení. Zatímco je administrativní sféra doménou státu, ve financování vlastní výstavby má být umožněno zvýhodněné zapojení privátního kapitálu vč. zahraničního.