Každá strana i každý volič se dá popsat na šesti hodnotových osách. Osy jsou nadčasové: platí stejně pro volby 2002 jako pro volby 2025. Neřeší jednotlivá témata, ale hodnoty pod nimi. Témata se mění s každými volbami, a proto má každá volební kalkulačka vlastní otázky podle toho, o čem se tehdy vedl spor. Osy zůstávají, a díky tomu jde ukázat, jak se strany v čase posouvaly.
Jak se poloha určuje
- Strany umisťujeme podle textu jejich volebního programu, na každé ose na stupeň od −2 do +2. Každý stupeň má pevný popis (níže), stejný pro všechny volby. Popisuje cíl, který strana chce, ne odchylku od tehdejšího stavu. Stejný postoj tak dostane stejné číslo v roce 2002 i 2025.
- Volič dostane polohu z odpovědí v kalkulačce. Na každou osu míří tři otázky (výjimečně čtyři) a poloha je průměr odpovědí na ně: ANO a NE se počítají jako krajní postoj, SPÍŠE ANO a SPÍŠE NE jako poloviční. Na každé ose vede ANO jednou k jednomu a jindy k druhému pólu, aby výsledek nezkresloval sklon odpovídat ANO.
- Každá osa se měří zvlášť. Osy měří, co strana ve skutečnosti chce, ne co by podle své nálepky chtít měla. Když si strana mezi osami protiřečí (hlásá svobodu, a přitom chce některým lidem upírat práva), není to chyba měření. Je to výsledek, který je na grafu vidět.
1. Kulturní změna: konzervativní – progresivní
Jaké hodnoty a symboly má stát uznávat a podporovat: co je manželství, co se učí ve škole, jak se stát staví k církvím, jak k migraci jako ke změně společnosti. Stupně jdou od „vracet“ přes „chránit“, „nechat“ a „otevírat“ po „přetvářet“.
- −2 vracet: obnovit tradiční uspořádání i tam, kde se už změnilo; náboženství a národní kultura jako státní hodnota.
- −1 chránit: tradice je norma, kterou stát drží a změnám brání.
- 0 nechat: stát je hodnotově neutrální, bez ideologie; nezvýhodňuje tradiční ani nové modely života.
- +1 otevírat: stát změnám pomáhá, uznává různé podoby rodiny, integruje přistěhovalce.
- +2 přetvářet: stát aktivně mění společenské normy a napravuje historické nespravedlnosti.
Proč ne „liberální“: to slovo znamená i svobodu jednotlivce a malý stát. Konzervativní liberál by se jinak ocitl na opačném konci než slovo, kterým sám sebe popisuje.
2. Osobní svoboda: pořádek a autorita – svoboda jednotlivce
Co smí stát jednotlivci zakázat, nařídit nebo upřít, a jestli se všemi zachází stejně: drogy, zbraně, sledování, cenzura, povinné očkování, stejná práva pro všechny páry. Rozhoduje, čím strana své zákazy zdůvodňuje.
- −2: omezit smí cokoli, co stát označí za hrozbu, i bez soudu.
- −1: i to, co by mohlo škodit společnosti nebo morálce.
- 0: ochrana druhých i člověka před sebou samým (ochranářský stát).
- +1: jen ochrana druhých; co dělám sám se sebou, je moje věc.
- +2: jen skutečné násilí a podvod.
Hranice s kulturní změnou: co stát uznává a podporuje, patří ke kulturní změně; co zakazuje, nařizuje nebo upírá, k osobní svobodě. Práva párů stejného pohlaví (dědění, informace v nemocnici) jsou proto otázka svobody, slovo „manželství“ otázka kulturní změny.
3. Role státu: stát řídí a zajišťuje – volný trh a osobní odpovědnost
Kdo rozhoduje a zajišťuje: stát (regulace, státní služby, státní firmy), nebo trh a člověk. Regulace se počítá bez ohledu na to, kdo ji vydá. Jednotná nabíječka nařízená z Bruselu je otázka role státu, ne národní orientace.
- −2: stát vlastní a řídí klíčovou ekonomiku a zajišťuje práci, bydlení, zdraví i vzdělání.
- −1: velký stát: strategické firmy státní, regulace cen a nájmů, služby zdarma.
- 0: základem je trh, stát zajišťuje veřejné služby a reguluje, kde trh selhává.
- +1: co nejvíc trhu: privatizace, deregulace, soukromé pojištění vedle státního.
- +2: minimální stát: soudy, policie a obrana, vše ostatní soukromě a dobrovolně.
4. Národní orientace: suverenistická – nadnárodní
Kdo má poslední slovo: národní instituce, nebo orgán nad státem. Rozhoduje princip, ne jméno organizace. Mezivládní spolupráce (jednomyslnost, právo veta a odchodu) suverenitu nebere, a proto sem nepatří NATO, OSN ani WHO. Nadnárodní je to, kde se rozhoduje většinou i proti vůli státu, kde má společné právo přednost nebo kde je společná měna: typicky Evropská unie.
- −2: žádná nadnárodní instituce nad státem, jen mezivládní spolupráce.
- −1: členství ano, ale co nejméně pravomocí nahoře, právo veta všude, žádné euro.
- 0: společný trh a jeho pravidla nadnárodně, daně, měna, obrana a migrace doma.
- +1: přenášet další oblasti: euro, společná obrana, většinové hlasování.
- +2: evropská federace se společnou vládou a rozpočtem.
5. Forma demokracie: zastupitelská – přímá
- −2: rozhodují jen volení zástupci a nezávislé instituce, žádné referendum.
- −1: referendum jen výjimečně o zásadních věcech, vyhlašuje ho parlament.
- 0: referendum z iniciativy občanů, ale s vysokými prahy a výjimkami.
- +1: snadná referenda na všech úrovních, odvolatelnost politiků.
- +2: občané mohou zrušit jakýkoli zákon a odvolat jakéhokoli politika.
6. Rovnost: vyrovnávat rozdíly – odměňovat podle zásluh
Jestli se mají vyrovnávat výsledky. Role státu říká, kdo co zajišťuje; rovnost říká, jestli má každý skončit podobně. Že jsou to dvě různé věci, ukazuje negativní daň z příjmu (malý stát, a přesto přerozdělování) a Bismarckův sociální stát (velký stát, ale důchod podle odvedeného).
- −2: úplná rovnost výsledků: konfiskační daň nad určitou hranicí, stejný příjem a důchod pro každého.
- −1: výrazné přerozdělování: vysoké daně z vysokých příjmů, daně z majetku a dědictví, stropy příjmů.
- 0: progresivní daň, záchranná síť, důchody kombinují solidaritu a zásluhy.
- +1: rovná procentní daň, důchod hlavně podle odvedeného.
- +2: rovná nominální daň (každý platí stejnou částku) až možnost ze systému vystoupit.
Témata bez vlastní osy
Některé otázky v kalkulačce na žádnou osu nemíří a počítají se jen do shody se stranami. Jsou to hlavně postoj k NATO a Rusku (geopolitika, ne hodnota) a otázka, jestli je klima priorita. Klimatické otázky o tom, jak problém řešit, patří k roli státu (zákazy, plánování, dotace), otázky o tom, kdo o klimatických cílech rozhoduje, k národní orientaci. Ochrana přírody nepatří ke kulturní změně, protože má silnou konzervativní tradici.