ODS volí EU
Česká republika požádala o přijetí za člena Evropské unie v lednu 1996 a právě dnes se stává naše členství dosažitelným cílem. ODS je přesvědčena, že náš vstup do EU musí být uskutečněn v nejbližším možném termínu, což předpokládá ukončit jednání o podmínkách vstupu do konce roku 2002 a podpis přístupových dohod a jejich parlamentní ratifikaci během roku 2003. Jedině tak se můžeme stát od 1. ledna 2004 členem a v červnu 2004 se zúčastnit voleb do Evropského parlamentu.
Chceme ovlivnit budoucnost EU
Evropská unie se nachází na důležité křižovatce svého vývoje a my ho chceme ovlivňovat, ne pouze sledovat v roli diváka. Do našeho přibližování Evropské unii jsme nainvestovali nemalé náklady a ty musíme zhodnotit v podobě efektů plynoucích z členství. Evropskou unii vidíme realisticky – jako směs liberalizujících a regulujících prvků, jako směs mezivládního a nadnárodního způsobu rozhodování, jako směs spolupráce, ale i nemilosrdného střetu zájmů. Odlišné názory na poměr, v němž budou jednotlivé prvky této směsi namíchány, představují u nás i v celé Evropě jádro politického sporu o budoucnost.
Chceme se aktivně zúčastnit práce Konventu o budoucím uspořádání EU, protože je jednou z cest k prezentaci a prosazování našich vlastních představ o budoucnosti evropské integrace.
Ne evropskému superstátu
Všechno nasvědčuje tomu, že se Evropa pohybuje směrem k superstátu. Eurofederalisté dávají jasně najevo, že je pro ně cílem jednotný, nadnárodní státní útvar. To podle nás nevytvoří harmonické soužití evropských národů, ale může to vyústit do nové vlny národních antipatií, jak se u mnohonárodních či nadnárodních státních útvarů v minulosti v Evropě často stávalo. Národní stát pro nás není nepotřebným přežitkem, ale zcela přirozeným produktem společenského vývoje.
S domácí diskusí o budoucí podobě EU nejsme spokojeni. Vidíme snahu omezovat ji na neutrální „proevropské“ proklamace a nemůžeme akceptovat požadavek na její vyřazení ze seznamu předvolebních témat či na její „depolitizaci“. Roli jediného možného konceptu evropské integrace se v naší domácí debatě snaží hrát importovaný eurofederalismus. Zejména ČSSD a 4K se pokoušejí všechny ostatní koncepty označit za nepodstatné nebo je izolovat jako „antievropské“ a „euroskeptické“.
Suverenita v klíčových otázkách
ODS nevidí budoucnost evropské integrace v umělém zarovnání všech evropských států do jednoho právního, politického, ekonomického a institucionálního rámce, bez ohledu na odlišné národní tradice.
Nepodporujeme zvyšování pravomocí Evropské komise, či snahu o její přeměnu do polohy „evropské vlády“, ani zvyšování pravomocí Evropského parlamentu.
Při rozhodování v Evropské radě trváme na zachování práva národního veta v klíčových otázkách národní suverenity jako je např. fiskální suverenita či zahraniční a bezpečnostní politika. Zavedení hlasování kvalifikovanou většinou by znamenalo riziko vzniku hlasovacích kartelů a přehlasovávání jednotlivých států proti jejich vůli.
Nepodporujeme vznik Evropy „prvního“ a „druhého“ řádu, tedy jakýchsi rovnějších mezi rovnými. Koncepce tvrdého jádra nebo „předvoje“ zakládá v postavení jednotlivých států nerovnoprávnost.
Otázka zavedení eura – i v případě našeho brzkého vstupu do EU – je pro nás zatím předčasná. Přestože jsme již dnes s evropskou měnou v mnohém svázáni, je účelné ponechat si po určitou dobu nástroje měnové politiky ve vlastních rukou.
Důrazně odmítáme sjednocování daňových sazeb a sociálních, penzijních a zdravotních systémů. Země s bohatými sociálními systémy, vysokými daněmi a vysokými mzdovými náklady by fiskální unifikaci využily k násilnému dorovnání ostatních na svou úroveň a k likvidaci konkurenčního prostředí.
Žádný evropský projekt v obranné a bezpečnostní oblasti nesmí vést k oslabení NATO a transatlantické vazby s USA.
Svobodný prostor místo „pevnosti Evropa“
Dnešní formu EU nepovažujeme za definitivní bod evropského vývoje a za cíl sám o sobě. Je to nástroj k realizaci našich cílů, našich národních zájmů. Těmi jsou především udržení zřetelně vymezené národní identity, upevňování mezinárodního právního řádu (v němž musí platit stejná pravidla pro velké i malé státy), zajištění územní celistvosti, politické svrchovanosti, nezávislosti, stability a bezpečnosti České republiky a otevírání a propojování trhů bez zbytečných překážek. Je to příležitost k budování prostoru svobody, otevřenosti a liberálního řádu, nikoliv uzavřené a protekcionistické „pevnosti Evropa“, vymezující se proti USA a ostatním světovým centrům a odmítající reformy, které se jinde osvědčily. Naším dlouhodobým cílem je vytvoření širokého, bezpečnostně, ekonomicky a politicky propojeného euroatlantického prostoru jako jádra světové demokratické civilizace.
ODS volí jistotu pro stáří
Na tzv. důchodové pojištění vydáváme ročně více než 200 miliard korun, a stejně máme pocit, že nám stát dává nízké a nespravedlivé důchody. ODS je přesvědčena, že je to pocit oprávněný. Malé změny, které chce současná vláda, nestačí. Chce to radikální řez. Na jeho konci budeme platit méně a získávat více, zvětší se svoboda našeho rozhodování a sami si budeme vybírat z celé řady variant důchodového zabezpečení. Změna vyžaduje odvahu a podporu vás všech. Jinak ji nelze realizovat.
Změna je nevyhnutelná
Mladým sdělujeme, že chceme systém, ve kterém se nebudou muset bát, že budou platit hlavně těm, kteří žili celý život ze státu a chtějí tak žít i ve stáří. Těm starším říkáme, že se jich navrhovaná změna nedotkne negativně.
Každý z nás chce bezpečné a jisté stáří. Aby nastalo, musí být v důchodovém systému rovnováha mezi příjmy (to, co na důchodové pojištění platíme) a výdaji, neboli výplatami důchodcům. Ta dnes není a rozdíl mezi příjmy a výdaji nebezpečně narůstá. Hlavní příčinou je nejen špatně zkonstruovaný – dědictvím komunismu a zablokováním radikálnějších změn socialisty, komunisty a lidovci v polovině devadesátých let – důchodový systém, ale i to, že zlepšení kvality života, ke kterému u nás po roce 1989 došlo, vedlo k prodloužení průměrné délky života o 4 roky. Při nezměněném věku odchodu do důchodu rychle narůstá počet příjemců důchodů a klesá počet těch, kteří na důchody přispívají.
O stáří víme, že přijde
Stáří není pro nikoho nic nečekaného a každý se na ně musí sám dlouhodobě připravovat – spořením, investováním nebo pojištěním. Jsme však realisté a víme, že mezi námi bude vždy nemálo těch, kteří se na své stáří připravit nemohou nebo neumějí, a i těch, kteří svou neopatrností či nedůsledností přípravu zanedbají. Aby nezůstali bez prostředků, musí jim pomoci stát a zajistit jim přesně definovaný minimální životní standard. Nad péči státu o takové minimum ale musí nastoupit osobní odpovědnost a osobní iniciativa každého z nás.
Cílem jsou dobré důchody a státní finance bez dluhů
ODS chce systém, který bude pro stát dlouhodobě financovatelný a který bude vyváženě kombinovat princip solidarity a vlastní zásluhy. O solidaritu se musí postarat stát, o „zásluhovost“ se musí celý život starat každý jedinec.
Je to projekt dlouhodobý. Jeho efekt se neprojeví hned a právě proto musíme začít už dnes. Prvním krokem je zprůhlednění dnešního systému převedením příspěvku zaměstnavatele na sociální zabezpečení do hrubé mzdy zaměstnance. Tím si lidé konečně uvědomí, kolik se na důchody skutečně platí, aniž o tom vědí.
Vlastní reforma musí postupovat 1. změnou parametrů stávajícího systému – tj. úpravou věku odchodu do důchodu v návaznosti na prodlužující se délku života, změnami způsobu valorizace důchodů, změnami v zápočtu tzv. náhradních dob pojištění, což sníží deficitnost současného systému a zlepší jeho financovatelnost; 2. uskutečněním zásadní systémové změny, včetně zabezpečení plynulého přechodu od systému starého k novému.
Kombinace solidarity a vlastního starání se
Dnešní, státem provozovaný, průběžně financovaný a vysoce rovnostářský systém nemůže – bez zvýšení daní – zabezpečit důchodcům stáří ani v takové podobě, jak je tomu nyní. Řešení vidí ODS v kombinaci dvou složek – solidárního, státem garantovaného rovného důchodu a individuálního, státem neurčovaného, a proto nerovného důchodu.
Státem garantovaná část bude jako dosud založena na principu celospolečenské mezigenerační solidarity a na průběžném financování důchodů všemi ekonomicky aktivními občany. To poskytne každému občanu v důchodovém věku stejný, rovný důchod. Pro poplatníky to přinese úsporu administrativních nákladů.
Rovný i nerovný důchod
Rovný důchod bude představovat jen jednu část příjmů důchodce. Jak velká to bude část, bude záviset výlučně na něm samotném, na jeho celoživotním chování. Protože každý bude platit méně na státní solidární systém, zbude více peněz na – od daňového základu odečitatelné – zajištění na stáří, např. penzijním spořením, životními pojistkami, různými typy dlouhodobých investic, či státem podporovanými metodami mezigenerační solidarity v rámci rodiny. Lidé tím získají možnost připravit se na stáří podle svých vlastních představ. Sníží se současná výše přerozdělování, posílí se zásluhovost a spravedlnost důchodů a oproti současnému stavu fakticky dojde ke zvýšení příjmů důchodců.
S ODS můžete v klidu zestárnout
Přes tuto změnu zajistíme kontinuitu a plynulý přechod tak, aby dnešní důchodci a generace, které se důchodovému věku blíží, nebyli reformou poškozeni.
S důchodovou reformou si vylámalo zuby již mnoho vlád a politických stran. Politici a ekonomové si sice umějí spočítat, že je starý systém neudržitelný, ale nepřízeň voličů riskovat nechtějí, a tak jim raději nalhávají, že se o ně i v budoucnu plně postará stát nebo státem garantované fondy. My toto neděláme. Věříme, že když se s lidmi mluví otevřeně, potřebnou změnu podpoří.
ODS volí nízké daně
Stát fungovat musí a peníze na to potřebuje. Náš stát si ale na sebe vzal úkolů příliš mnoho (i ty, které dělat nemá a neumí) a vykonává je velice nehospodárně. Vybírá od nás příliš mnoho peněz a to způsobem složitým, neprůhledným a nespravedlivým. Manipulací s daněmi se navíc pokouší naše nejrůznější aktivity brzdit či naopak zvýhodňovat, ač pro tento účel daně vymyšleny nebyly.
ODS je rozhodnuta prosadit daňovou reformu zcela zásadního typu. Po jejím uskutečnění budou daně nižší, jednodušší a daleko lépe kontrolovatelné.
Dnešní daně jsou složité
V daních se nikdo nevyzná, potíže s nimi mají i odborníci a stát je neumí vybírat. Vyplnit daňové prohlášení bez pomoci daňového poradce je vzhledem k desítkám odpočitatelných položek, úlev, výjimek téměř nemožné. To vytváří prostor pro daňové úniky, omyly i korupci. Výběr daní je drahý, daňové úřady jsou přeplněné úředníky, a přesto se jim nedaří odhalovat a postihovat neplatiče. Jsou za to kritizovány a proto se orientují především na „malé ryby,“ tedy na živnostníky.
Dnešní daně jsou vysoké
Vysoké daně brání iniciativě, úsilí a výkonu. Proto se daňovým poplatníkům vyplácí hledat cesty k jejich neplacení. Jen nízké daně vytvářejí vhodnou půdu pro tvůrčí činnost lidí a mají za násle- dek pokles počtu těch, kteří se jejich placení vyhýbají.
ODS volí rovnou daň
Základem rovné daně jsou všechny příjmy a všem jejich příjemcům se z nich sráží stejné procento. Zrušením daňové progresivity a odstraněním nepřehledné změti daňových výjimek, které zvýhodňují jen někoho a tím zavádějí daňovou nerovnost, vznikne spravedlivé a jednotné (či rovné) zdanění.
ODS si přeje, aby místo složitých, vysokých a nerovných daní nastoupila jednoduchá, nízká a rovná daň a to jak z příjmů fyzických, tak právnických osob. ODS chce rovnou daň ve výši 15 %.
ODS odmítá názor, že je rovná daň sociálně necitlivá a že zvýhodňuje bohaté. Tak tomu není. Rovná daň stejným procentem zdaňuje ty příjmy, které jsou nad jistým sociálním minimem. To je stanoveno jednou odečitatelnou položkou. Díky tomu budou lidé s nízkými příjmy platit daň malou nebo dokonce vůbec žádnou.
Do budoucna ODS počítá s doplněním rovné daně tzv. zápornou daní, neboli platbou od státu, kterou obdrží ti poplatníci, jejichž příjem se nachází pod stanoveným minimem. To by nahradilo dnešní systém sociálních dávek, který je paušální a málo adresný.
ODS odmítá, aby byla skutečná výše zdaňování občanů zakrývána používáním pojmů jako odvod, pojištění, poplatek nebo příspěvek (na tu či onu státní politiku). To, co je daní, by mělo být nazýváno daní, a ty daně, které vedou k nadměrnému zdanění práce, příjmů či majetku by měly být zrušeny či sníženy. V této souvislosti ODS navrhuje zrušit tzv. příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a dávky v nezaměstnanosti hradit z běžných rozpočtových příjmů.
Stejnou daň z příjmu i spotřeby
Navrhujeme zahájit sjednocování sazeb DPH do jediné sazby na cílovou úroveň také ve výši 15 %. To přinese výrazné zjednodušení administrativy jak pro stát, tak pro občany, a zároveň to bude bránit daňovým únikům.
ODS bude bránit neustálému zvyšování spotřebních daní, které vlády používají jako snadný zdroj krytí schodků státního rozpočtu a zakrývání svého vlastního špatného hospodaření. Navíc nevidí důvod ustupovat požadavkům EU na zvyšování našich spotřebních daní. To ODS nedopustí!
Výrazné snížení – na úroveň sazby rovné daně pro fyzické osoby – navrhujeme i u daně z příjmu právnických osob z dnešních 31 na 15 %. To vyžaduje zrušení dnešních daňových výjimek.
Majetkové daně musí sloužit, nikoliv trestat
ODS prosazuje názor, že každý příjem má být zdaněn pouze jednou. Nastala doba pro zrušení daně z kapitálových příjmů (úroků a dividend), které snižují spořivost a brzdí snahu o zhodnocení kapitálu.
V oblasti majetkových daní – jako jsou daně dědické a darovací či daně z nemovitostí a z převodu nemovitostí – bude ODS trvat na jejich jednoduchosti a nezvyšování.
Majetkové daně musí být nastaveny na nezbytně nízkou úroveň a nesmějí penalizovat ty, kteří se o svůj majetek chtějí starat. ODS udrží minimální sazby majetkových daní. Odmítá zatěžování občanů povinnými odhady majetku kvůli daňovým účelům a pojetí majetkových daní jako trestu za řádnou péči o vlastněný majetek.
ODS prosadí stejné daně v celé České republice a zabrání snahám o zavádění různě vysokých místních či regionálních daní.
Daně musí být jasné, srozumitelné a stejné pro všechny
ODS navrhuje nízké daně, protože umí vytvořit levný stát. Nikdy bychom nenavrhovali takový zásah do daňového systému, který by mohl dostat stát do dluhů a ohrozit zdraví veřejných financí.
ODS dá naší zemi dobré daně. Dobrou daní je ale jedině daň nízká a jednoduchá. Tedy rovná.
Místo velkých daňových úlev pro vybrané prosadíme velkou úlevu pro každého – nízké daně pro všechny. Volte rovnou daň!
ODS volí bezpečí země
Nenamlouvejme si, že naší krásné zemi nic nehrozí. Svět kolem nás není bezpečný a jsou v něm síly, které nás ohrožují. ODS je připravena zajistit, aby se každá rodina a každý občan mohli cítit v bezpečí. Naším receptem je malý, levný, ale silný stát, schopný poskytnout spolehlivou ochranu všem občanům.
Významnou část našeho sebevědomí čerpáme z členství v nejdůležitější instituci svobodného světa: v NATO. O bezpečnost země však v první řadě musíme dbát sami. Nesmíme spoléhat jen na spojence.
Vstup do NATO snížil bezpečnostní rizika naší země
Před třemi lety se Česká republika stala plnoprávným členem NATO. Před ohrožením válečným konfliktem jsme díky tomu chráněni mnohem více než v minulosti. České republice dnes proto nehrozí ani Mnichov, ani Jalta, ani cizí okupace.
Objevily se však nové hrozby, jako je nebezpečí šíření zbraní hromadného ničení, etnické a náboženské konflikty a především mezinárodní terorismus. Navíc musíme být schopni nejen bránit svou zemi (a to i mimo naše území), ale i pomoci svým spojencům. ODS se ptá, zda toho jsme dnes schopni.
Vojenské službě se někdo vyhne, někdo ne
Základní vojenskou službu vykonává stále méně mladých mužů. Před deseti lety šel na vojnu každý druhý, dnes již jen každý čtvrtý. Protože se týká jen někoho, je základní vojenská služba diskriminační. To považuje ODS za nespravedlivé a neúnosné a také proto chce základní vojenskou službu zrušit úplně a pro všechny.
Řešením je profesionální armáda
Chceme fungující armádu a jsme rozhodnuti být členům NATO spolehlivým spojencem. Fungující armáda je však velmi drahá. Trváme na tom, že naší armádě nestačí jen dílčí či kosmetické změny a že i nadále dávat peníze do její dnešní neefektivní podoby je nezodpovědné a proto neúnosné a do budoucna neudržitelné.
Armáda a na ní napojený bezpečnostní systém naší země musí projít hlubokou reformou. Po její realizaci nás bude bránit armáda sice menší než dnes, ale armáda akceschopná a profesionální. Ta musí být těsně provázána se sítí civilní ochrany, s integrovaným záchranným systémem, se zpravodajskými službami a s protikrizovými systémy.
Armádě vrátit prestiž, vojákům životní perspektivu
Spolehlivou profesionální armádu vytvoří jen schopní a odborně zdatní vojáci. Námi vedená armáda proto osloví kvalitní a zdatné lidi, zaměří se na jejich vzdělávání a přípravu a poskytne jim všestranné zabezpečení a jasnou životní perspektivu.
I v době, kdy bude armáda plně profesionalizována, nebudou se občané moci zcela zbavit odpovědnosti za obranu země. Všeobecná branná povinnost a příprava záloh zůstane zachována, aby bylo možné v případě ohrožení tyto zálohy povolávat. Jejich příprava bude vyžadovat účinný, byť krátkodobý výcvik.
Pořádek ve financování armády
Každý občan, včetně dětí, platí každý rok armádě téměř pět tisíc korun. Přesto s její kvalitou a připraveností nejsme spokojeni. Je to i proto, že peníze pro armádu nejsou vynakládány průhledně a efektivně.
Armáda musí výrazně zeštíhlet, opustit desítky a stovky posádek, kasáren, skladů, objektů a zařízení a v neposlední řadě podstatně se musí zmenšit velikost ministerstva obrany a generálního štábu.
Ukazuje se, že ministerstvo obrany není schopno samo odhalit všechny chyby v hospodaření, protože nechce vidět černé díry, ve kterých mizí peníze daňových poplatníků. Toto změníme a jako první krok provedeme hloubkovou kontrolu ekonomiky resortu.
Chceme akceschopné NATO se silnou vazbou na USA
Máme silné a spolehlivé spojence. Za nezbytnou považujeme i v budoucnu vojenskou přítomnost USA v Evropě, protože jen ta je pro nás zárukou evropské obranyschopnosti. Varuje- me před šířícím se antiamerikanismem a před nepřirozeným vymezováním se Evropy vůči USA.
Evropská obranná a bezpečnostní politika se nesmí vyvíjet proti NATO či jako jeho náhražka. Žádná země, ani Česká republika, nemůže budovat jednu armádu pro NATO a druhou pro Evropskou unii. Jsme si jisti, že by to bylo plýtváním finančními zdroji a že by se tím spolehlivost obrany vůbec nezvýšila. Spíše naopak.
Vojenskou spolupráci členů Evropské unie samozřejmě podporujeme, ale jsme proti budování společné evropské armády. Rozhodování o budoucím nasazení české armády nesmí mít nikdy právo dělat nikdo jiný než naši občané prostřednictvím české vlády a českého parlamentu.
ODS podporuje další rozšiřování NATO za předpokladu, že tím nebude ohrožena akceschopnost, soudružnost a efektivita aliance.
Naše armáda nebude stát mimo společnost
ODS ví, že všechny složky bezpečnostního systému potřebují dobře rozvinutou infrastrukturu země a perfektní součinnost civilních institucí. Ví ale i to, že bezpečnostní systém nesmí obtěžovat a překážet a že se nemá veřejnosti plést pod nohy. Má být po ruce jen a právě tehdy, kdy je ho zapotřebí, například při živelných katastrofách. Armáda musí být schopna nás nejen bránit, ale i nám pomáhat.
ODS chce silnou zemi se silnou obranou. Nechce však, aby občané žili v atmosféře ohrožení a v pocitu života v obležení. Proto by měla veřejnost dát ve volbách zelenou hluboké reformě bezpečnostního systému. Vybudování akceschopné profesionální armády vyžaduje jasnou představu o budoucnosti. ODS ji má.
ODS volí prostředí pro život
Svět kolem nás je dílem lidských rukou mnoha generací. Produkty jejich a naší práce – společně s přírodou – tvoří prostředí pro náš život. Cílem našeho snažení je kvalitní a šťastný život člověka a proto odmítáme stavět přírodu a člověka proti sobě.
Dnes je – ve srovnání s idealizovanou minulostí – život pohodlnější, snazší, bohatší i zdravější. Díky čistému vzduchu lépe dýcháme, díky síti železnic a dálnic se poznáváme a přesouváme vyrobené hodnoty, díky městům žijeme sobě nablízku obklopeni výtvory ducha, umění i technického důmyslu, díky volné krajině nacházíme inspiraci i odpočinek, díky po staletí kultivovanému venkovu nemáme nedostatek potravin a uchováváme kořeny lidové kultury a národního povědomí.
Termín „životní prostředí“ obracejí jeho samozvaní ochránci proti lidem. Stavějí přírodu proti člověku a tvrdí, že člověk je sám sobě nepřítelem. To ODS odmítá. Jsme stranou občanů a pro občany a víme, že mají dostatek soudnosti, uvážlivosti a zdravého rozumu. Úzká skupinka „osvícených“ není povolána nás – proti naší vůli a bez našeho souhlasu – zastupovat.
Hlavním škůdcem byl komunistický stát
Z hlediska ohrožení přírody patřila naše země k nejhorším v Evropě. Dobře si pamatujeme na špínu, prach a nepořádek, řeky bez ryb, vzduch k nedýchání, mrtvé lesy, otrávenou půdu, zničenou krajinu. A také na hesla o nejlepším z možných světů.
I o tom byla sametová revoluce
Komunistický stát se jako správce našeho prostředí neosvědčil. Ochrana přírody je možná jen v demokratickém státě s tržní ekonomikou. Kde není demokracie a kde není trh, tam dochází k největšímu poškozování přírody a jejího bohatství. Prostředí nepřátelské svobodě člověka je nepřátelské i přírodě. V roce 1989 jsme stáli na náměstích proto, aby se tento stav zásadně změnil.
Došlo k obrovskému zlepšení
Po dvanácti letech svobody a tržní ekonomiky se již můžeme srovnávat s průměrem Evropské unie. Stálo to každého z nás – firmy, obce i stát – hodně práce i peněz. Na zlepšení přírodního prostředí jsme vynaložili 300 miliard korun, nejvíce v letech vlád Václava Klause. V letech 1994 až 1997 to bylo 2,5 % HDP, což bylo více než v kterémkoli evropském státě. Je škoda, že to vláda ČSSD nezopakovala a že za její vlády investice klesly. Mohli jsme být dále. Nejhorší máme za sebou, ale problémy zůstávají a my jsme si jich vědomi.
(graf: Výdaje na životní prostředí v % z HDP, 1990–2001)
Kterou cestou se vydáme?
Odmítáme, aby byl „ekologický imperativ“ nadřazován pravidlům demokratické společnosti. Víme, že pokusy budovat ideální stát na jakémkoli „vyšším principu“ vždy končily utrpením miliónů lidí.
Nechceme se vrátit k vševědoucímu státu, který řeší donucovacími metodami i to, co umíme lépe bez něho. Nechceme mít více mocných úředníků ovládajících naše životy. Nechceme jim platit stále větší daně. Nechceme více nezvládnutých obchvatů Plzně, zavřených sjezdovek na Pradědu a nepotřebných popelnic.
Dnešní vláda – ministerstvo životního prostředí zčásti obsazené ekologisty a zcela pod jejich tlakem, protichůdně jednající „plánovací komise“ ministra Grégra, nekoncepční Ministerstvo dopravy, nekonečné souboje o ministerské kompetence – to dělá špatně. Ministr Kužvart bojuje proti Temelínu argumenty o sociálně potřebné těžbě hnědého uhlí v Severních Čechách a proti řešení problémů ve městech blokací výstavby jejich obchvatů. Vláda na jedné straně horuje pro kraje, na druhé jim upírá agendu životního prostředí.
Trh versus stát
Stát má pomáhat vytvářet prostředí pro náš život pouze tam, kam trh nedosáhne. Dobře fungující trh s pevnými pravidly hry umí ochránit ty části našeho přírodního prostředí, které mají zřejmé vlastníky, což jsou lesy, půda a odpady. Nechme tam trh působit, nepusťme tyto věci do politiky, a už vůbec ne do nepolitické politiky.
Trh nemůže ochránit ty části přírodního prostředí, které nemohou být vlastněny, jako je vzduch a z velké části i voda. V těchto případech musí nastoupit zákony stanovující přípustné míry znečištění. Zdůrazňujeme však to, že lidé musí mít právo svobodně volit své priority, že nedotčené přírodní prostředí není jejich jedinou prioritou a že žádné regulační opatření není zadarmo.
Stát může zorganizovat trh i tam, kde sám nevznikl. Příkladem je trh s obchodovatelnými povoleními k vypouštění škodlivin do ovzduší a do vody. Tak je možné vytvořit „cenu znečištění“ a snížit ho na únosnou míru. Nulové znečištění je nemožné, resp. je možné jen za cenu likvidace svobody člověka a jeho vyloučení z přírody. Za tržní metody nepovažujeme ekologické daně. Ty jsou jen jinou formou státem organizované blokace spotřeby různých produktů.
Naše země se nesmí stát rezervací
Stále větší části našeho území hrozí, že bude podrobena režimu přísného hospodaření chráněných území, krajinných oblastí a rezervací. Bylo by lepší, kdyby mělo naše území jako celek jednotná pravidla pro chování se v přírodě a mimořádný režim jen pro několik výjimečných přírodních lokalit. Souvislé pásy území s desítkami vesnic a městeček, nad kterými panují ochranářští byrokraté, kde téměř nelze podnikat a proto i sehnat práci, odkud se mladí lidé hromadně stěhují, nejsou moudrým řešením.
Dobří hospodáři, dodržující zákony, nejsou pro krajinu pohromou, ale patří k ní. Krajina nesmí být muzeem, ale živým organismem. Příroda ochranu zasluhuje, ale ne na úkor svobody člověka. Volte prostředí pro život!
ODS volí české národní zájmy
Naše země má své oprávněné zájmy a její představitelé je musí hájit. ODS je připravena hájit zájmy českých občanů odhodlaně a důsledně. Nestojíme o vyvolávání konfliktů a třenic s jinými národy. Nechceme také žádné výhody na jejich úkor. Budeme ale stát na svém stejně zásadově jako představitelé jiných zemí hájící zájmy vlastní.
Po pádu komunismu jsme se neocitli v pohádkovém světě, kde jsou vztahy mezi národy a státy diktovány láskou, solidaritou a ohledy na zájmy druhého, i když se nám to někteří snaží namluvit. Prý nechápeme, jak to s námi ti druzí myslí dobře. Prý své zájmy prosadíme nejlépe, budeme-li si „sypat popel na hlavu“.
Jenže ono to tak není. Všechny evropské národy a státy mají své zájmy a snaží se je maximálně uplatnit. Pokud se v Evropě chceme prosadit, musíme dělat totéž. Kdo tvrdí opak, je buď naivní nebo vědomě nemluví pravdu.
Nedáme se okřikovat
Před dvanácti lety jsme získali svobodu a spolu s ní i státní suverenitu. Tím nám ale zároveň vznikla málo doceňovaná povinnost starat se o své přirozené zájmy. Není toho málo, co je naší povinností prosazovat a chránit. Je to především naše státnost, tak těžce vybojovaná našimi předky. Je to naše historie, způsob života, zvyky, tradice, kultura, hospodářské a politické zájmy, majetková a právní stabilita a jistota, tedy vše, co po nás – jako dědictví – převezmou naše děti a děti jejich dětí.
ODS je odhodlána starat se o naše národní zájmy se stejnou rozhodností, jako to dělají všichni kolem nás. Je to důležité zvláště dnes, v tomto mimořádně citlivém okamžiku českých dějin, kdy se díky vstupu do Evropské unie chystáme nemalé části státní suverenity dobrovolně vzdát. My to připomínáme stále, nikoli jen na jaře roku 2002, kdy se „předvolebně“ probouzejí i někteří naši domácí političtí konkurenti.
Vstupem do EU nekončí dějiny
Dnes je módou tvrdit a snad si i myslet, že naším vstupem do EU všechny problémy, nejistoty a případná ohrožení naší země skončí. To není pravda. Pečovat o české zájmy může být v budoucnu komplikovanější než dosud.
Minulost nelze měnit
Spor o dekrety prezidenta Beneše, přenesený z Německa, Rakouska a Maďarska na evropskou scénu, je pokusem využít dnešní okamžik proti zájmům občanů České republiky. Čelíme tlaku na změnu poválečného uspořádání v Evropě jak v symbolické, tak v majetkové a právní rovině a to na účet naší země. V tomto sporu musíme vystupovat pevně, odhodlaně, věcně, bez zbytečných emocí, ale s vědomím, že v konečném důsledku nejde o nic jiného než o uplatnění majetkových a možná i územních požadavků vůči obětem někdejší nacistické agrese – vůči České republice a jejím občanům – bez ohledu na historický kontext, na souslednost příčin a následků, na platné mezinárodní smluvní závazky.
Nenechme si namlouvat, že nám nic nehrozí. Vstoupíme-li do EU bez patřičných záruk ohledně poválečného uspořádání, nebudeme mít v budoucnu žádnou oporu.
Váhavost, nedůslednost a pochyby nejsou na místě
ODS se s nedůvěrou dívá na váhavost současné vlády, která nahrazuje vážná jednání siláckými výroky a gesty svého premiéra nebo pasivním spoléháním se na spřátelené politiky evropské Socialistické Internacionály.
Se stejnou, možná ještě větší nedůvěrou pozorujeme typicky obojaká prohlášení a vystoupení představitelů Hradního bloku a jeho spojenců v intelektuálních a mediálních kruzích. Důvodně pochybujeme, že budou schopni a ochotni prosazovat nejvlastnější zájmy občanů naší země.
Odmítáme ustupovat nátlaku
Zcela jednoznačně odmítáme názory, šířené v části mediální i akademické sféry, které požadují revizi výsledků války a které vedou až ke zpochybňování české státnosti. V dnešní době vrcholí politická vyjednávání, z nichž vzejde budoucí postavení České republiky na evropském kontinentě. Je to čas otázek a čas rozhodnutí. Každý občan na ně svým hlasem ve volbách odpoví. Pro nás je odpověď jasná. Chceme se starat o české národní zájmy.
Vstup do EU s rovnými zády, ne po kolenou
Nejpodstatnější bude pozice, kterou si vytvoříme již při našem vstupu, klíčové budou podmínky, které dokážeme prosadit, stejně jako ústupky, k nimž budeme přinuceni. Někteří naši sousedé se zcela pochopitelně snaží využít výhody, které jako současní členové EU oproti nám mají a své zájmy hájí velmi tvrdě. Je na nás, abychom to dělali také. Do konce roku 2002 budou pokračovat jednání o nejkomplikovanějších kapitolách. Volby rozhodnou o tom, kdo závěrečná jednání s EU a s našimi sousedy povede a jaké podmínky vyjedná.
Podobný okamžik se opakovat nebude. Co nevyjednáme teď, to už po našem vstupu do EU nezměníme. V tom nemějme iluze.
Odmítáme nacionalismus
Již několik let je pro svůj realistický postoj při obhajobě zájmů občanů České republiky ODS napadána a urážena. Trváme na tom, že veřejná obrana legitimních českých zájmů není nacionalismus. Ve střední Evropě chceme dobré a klidné sousedské vztahy, ale chceme vztahy založené na principu rovnosti a rovnoprávnosti.
ODS je jediná velká česká politická strana, pro kterou není obrana národních zájmů téma účelově objevené těsně před volbami. Je to naše dlouhodobé východisko, ze kterého se odvíjejí všechny další politické cíle. A od tohoto východiska nikdy neustoupíme.
ODS volí průvan v byrokracii
Spolu s komunisty a lidovci prosadila za uplynulé čtyři roky Zemanova a Špidlova vláda v parlamentu desítky zákonů, které nás vrátily na počátek devadesátých let. Znovu se rozmáhají rozsáhlá omezení svobody. Sešněrování našich životů obrovským počtem zákazů a příkazů a s tím nerozlučně spjatá byrokracie má neblahé důsledky pro výkonnost země a pro její konkurenceschopnost ve světě. Neprotestujeme proti úředníkům, ale proti zákonům, které je vytvářejí.
Pod líbivým heslem „přiblížení úřadů lidem“ prosadila vláda tzv. reformu veřejné správy. Přinesla vyšší počet úředníků, větší náklady státu (placené z našich daní) a nové komplikace pro občany. Nebyla to žádná reforma.
Desítky byrokratických institucí, zaměstnávajících desetitisíce úředníků, nespadly z nebe. Jsou důsledkem regulačního zákonodárství. To chce ODS zásadně změnit.
Opravdu nám pomáhají?
ODS varuje před iluzemi, že nás kontrolní a dohlížecí orgány chrání před rizikem, před nejrůznějšími nepoctivci, před obchodníky, kteří prodávají prošlé zboží a šidí na váze, před veškerými negativními projevy lidského chování, konec konců před lidským osudem. Je to jen stále stejný pokus socialistů rozhodovat o nás za nás.
Příkladů je mnoho. Několik měsíců platí zákon o odpadech, který přikazuje platit za odpad paušální částku. Bez ohledu na to, jestli ho vyprodukujeme málo, či zda jeho část dokážeme efektivně využít (papír do sběru, organické zbytky na kompost, atd.). Pod heslem ochrany životního prostředí se vládě podařilo zlikvidovat přirozenou snahu člověka jednat šetrně a efektivně. Nesmyslná omezení, která přináší např. živnostenský zákon, předpisy o dovozu aut nebo provozu autoškol, zákoník práce, vinařský nebo myslivecký zákon, by byla vhodným podkladem pro napsání smutné knihy „o utrácení na účet zákazníka“.
Přenesení některých úředních výkonů bývalých okresů ze 78 měst na 194 obcí je krok polovičatý, protože např. katastrální úřad, správa sociálního zabezpečení, hygiena, úřad práce nebo soud i nadále zůstanou v dnešních okresních městech.
Regulace a byrokracie vede ke stagnaci
To všechno je zmenšením prostoru pro vaše svobodné rozhodování a iniciativu, pro realizaci vašich nápadů. Stojíte ve frontách na úřadech a přesvědčujete, prosíte nebo v zoufalství i uplácíte úředníky, aby vám povolili to či ono. Schválený zákon o státní službě vás odsoudí do role prosebníků ještě více než dnes. Nebezpečí, které sebou plíživá byrokratizace přináší, je špatně postřehnutelné. O to horší jsou následky.
Změna je nevyhnutelná
Zmenšení úlohy byrokracie je možné jen tehdy, dojde-li k redukci předpisů. Tzv. „legislativní smršť“ socialistické vlády způsobila, že u nás v současné době platí téměř 1300 zákonů a 2300 vyhlášek a nařízení. Na každý z nich v průměru připadá několik desítek a často i více než stovka jednotlivých „regulačních požadavků“, tedy omezení, zákazů a příkazů. Těch máme více než 100 000.
Jsme obklíčeni ze dvou stran
Stále platí předpisy z období socialismu, které se v první polovině 90. let nepodařilo zrušit, a zároveň jsou přijímány nové. Míra regulace proto přesahuje evropský průměr. Mnoho zákonů je přijímáno s odvoláním na to, že jsou nezbytné pro vstup České republiky do Evropské unie. ODS neodmítá vstup ČR do EU, ale zásadně odmítá jeho zneužívání jako zástěrky pro prosazování zbytečných a neproduktivních zákazů a příkazů naší socialistickou vládou (za neuvážené podpory dalších parlamentních stran).
To, co jednou začne platit, je špatně odstranitelné. Ti, kteří prováděním těchto nařízení získali dobrý zdroj obži- vy, udělají vše, aby prokázali jejich nezbytnost. Na jejich likvidaci nemohou mít zájem. Je to úkol, který musí provést politici, kteří se k tomu zavážou voličům.
Principy našeho návrhu
ODS připravuje deregulační zásah, který povede k radikálnímu snížení objemu legislativy. Do 3 let se zavazujeme odstranit nejméně jednu třetinu zákazů a příkazů. Víme jak na to. Vyžaduje to: 1. odpovědnost každého ministra za prověrku resortních předpisů a za navržení jejich redukce. Bude platit „presumpce viny“. Obhájit bude třeba jejich zachování; 2. zájmová sdružení a profesní svazy budou vyzvány, aby provedly totéž, protože ne vždy je viníkem stát; 3. navržený „redukční balík“ politicky posoudí vláda; 4. bude zrušena pravomoc resortů samostatně vydávat prováděcí předpisy k zákonům; 5. bude posouzena nutnost všech úřadů státní správy (i zde bude platit „presumpce viny“); 6. budou zrušena odvětvová ministerstva a ministerstvo pro místní rozvoj; 7. revizi s cílem maximálního zjednodušení a zlevnění bude podrobena reforma veřejné správy, která zavedla údajnou decentralizaci řízení.
Na změnách vydělají všichni
Náš projekt není zaměřen proti statisícům zaměstnanců, působících ve státních službách. Jde o něco jiného. Pokud není rozpínavost státu a byrokracie rozpoznána a zastavena včas, je příčinou stagnace, úpadku a někdy i zániku. Tak špatně na tom ještě nejsme. Pokud však chceme žít lépe než dosud, musíme zasáhnout včas.
ODS volí nezadluženou budoucnost
Stát má svým občanům sloužit a má je co nejméně zatěžovat. Má se starat o jejich bezpečí. Má hájit jejich zájmy navenek. Má pečovat o chod veřejných institucí. Musí ale být levný a zdravý a nesmí občany zadlužovat.
Současný český stát zdravý není. Trpí obezitou. Rozpíná se a bere na sebe činnosti, které nemůže vykonávat lépe než sami občané. Je nehospodárný a neefektivní. Občan má často pocit, že je všechno obráceně a že on musí sloužit státu a jeho byrokracii. Že on musí dodržovat tisíce příkazů a zákazů. Že on musí v předklonu podávat své žádosti, dotazníky, formuláře. Navíc vidí, že vláda zakládá další a další úřady, které neslouží jemu, ale samy sobě. Vidí, že stát spotřebovává mnoho peněz a energie na chod svého vlastního aparátu a na službu občanovi mu pak nezbývá dostatek sil.
ODS chce stát štíhlý, schopný a vlídný. Naši oponenti tvrdí, že chceme stát slabý. Nikoli. Chceme stát silný. Štíhlý stát má víc síly než stát obézní. Nehodláme se proto mlčky dívat na to, jak náš stát konzumuje stále více a slouží stále méně.
Chceme nezadluženou budoucnost
Nezadlužená budoucnost byla hlavním heslem ODS již před čtyřmi lety. Ve vládě jsme ale tyto čtyři roky nebyli a rozhodovat jsme nemohli. Hlasy ODS socialistickou vládu v parlamentu brzdily v tom, aby si stále více půjčovala od příštích generací. Nestačilo to. Státní dluh i přes naši maximální snahu prudce rostl.
Vláda náš dluh zdvojnásobila
ODS odmítá současnou praxi projídání budoucnosti, jak ji předvádí dnešní vláda. Ta zadlužila každou rodinu o dalších 100 tisíc korun. Odmítáme, aby stát dnes utrácel to, co zaplatíme až v budoucnosti. Nechceme žít na úkor svých dětí. Vláda se sice chlubí třetí rok trvajícím ekonomickým růstem, ale i tento mírný růst financuje na dluh.
(graf: Státní dluh (v mld. Kč), 1993–2002)
ODS ví, že musí – až bude ve vládě toto neustále se zrychlující zadlužování státu rázně zastavit. „Za nás“ bude stát utrácet jen to, na co si vydělá. Nebudeme hospodařit stylem „po nás potopa“. Přijdeme ihned po volbách s programem konsolidace veřejných financí, která musí proběhnout v několikaletém období.
Volíme řádné hospodaření státu
V hospodaření našeho státu panuje nepořádek. ODS prosadí do všech finančních toků ve státních institucích a organizacích jasná pravidla. Každá koruna v rukou státu patří poplatníkům a podle toho se s ní musí zacházet. Stát musí hospodařit stejně odpovědně jako hospodaří každý z nás. Vyžaduje to omezení státní byrokracie a racionalizaci vydávání veřejných prostředků. Vyžaduje to reformu daňové soustavy, která omezí daňové úniky a zvýší příjmy veřejných rozpočtů. Vyžaduje to reformu, která nastolí finanční stabilitu penzijního systému a vytvoří jistotu pro stáří.
Provedeme reformu rozpočtového systému. Neuspěli jsme se zákonem o vyrovnaném státním rozpočtu. Zkusíme jeho novou variantu – povinné navržení zdroje financování předkladatelem návrhu zákona předem, než bude uzákoněn jakýkoli, ze zákona plynoucí výdaj státu.
Více peněz na priority, žádné plýtvání
Nedivíme se, že dnes peníze chybějí všude, ať už jde o školství, zdravotnictví, bezpečnost, silnice, železnici, ochranu památek a čisté přírody. Současná vláda dává peníze tomu, kdo nejvíc křičí nebo tomu kdo má lepší kontakty „nahoře.“ Veřejné peníze jsou vydávány bez řádné rozvahy a podle hesla „z cizího krev neteče“. S tím skoncujeme.
ODS bude dobrým hospodářem. Budeme to mít snadnější, protože nechceme hospodařit s celou ekonomikou, ale pouze s nutnými veřejnými statky. Jinak nechť hospodaří a rozhodují občané sami, a ne státní byrokracie. Odmítáme vládní megalomanské projekty. Odmítáme nevýhodné smlouvy se zahraničními investory a jejich protekční podporu. Chceme rovné příležitosti pro české podnikatele – nyní i po vstupu do EU.
Stavíme se proti neproduktivnímu a nemotivujícímu socialistickému systému podpor v nezaměstnanosti. Prosazujeme důsledné přešetření všech nehospodárností a neprůhledných transakcí, při nichž vznikla státu škoda, a přísné potrestání viníků.
Budeme bojovat s příčinami korupce, nejen s jejími projevy. Omezíme moc úředníka, a tedy i poptávku po jeho podplácení, neboť korupce a nepoctivost nezmizí kampaněmi, ale jen a jedině vymýcením jejich kořenů. Těmi jsou obrovská míra přerozdělování a obrovská míra regulací, zákazů a příkazů.
Hlavní zásada: skutečný přínos pro občany
Socialisté brzy zapomněli na to, co slibovali. Brzy zapomněli na svá hesla o tom, jak jsou blízko lidem. Způsoby chování řady z nich odpuzují poctivě pracující občany. Ze služby lidem udělali další a další výhody pro sebe a své známé. Ukazuje se, že jim šlo více o prospěch vlastní než o prospěch veřejný. Co dříve kritizovali, dělají dnes sami, a to v daleko větším rozsahu než tomu bylo dříve. Výsledkem je stát nezdravý, zbytnělý a nefunkční a občan, který se před státem cítí maličký.
Cílem je silný a prosperující stát. Je to stát malý, štíhlý, zdravý a kompetentní, sloužící suverénnímu svobodnému občanu.
ODS volí činy místo gest
Lidé u nás nemají pocit bezpečí. Ti, kdo u nás v posledních čtyřech letech měli o bezpečí lidí pečovat, zvolili na místo poctivé každodenní práce křiklavá gesta, zaměřená na ukolébání oprávněně znepokojené veřejnosti. ODS žít v policejním státě nechce a cestou levných populistických hesel nepůjde. Mnohé však změnit lze a my to chceme udělat co nejrychleji.
Zákon není „třídní odplata“!
Řešení problémů kriminality nahradila propaganda typu „akce čisté ruce“. Nešlo v ní o postih protiprávních činů jednotlivců, ale o vytvoření atmosféry strachu a odplaty. Několik medializovaných případů mělo vytvořit dojem, že vláda s kriminalitou energicky bojuje. Takový „boj“ však nepřísluší vládě, ale policii a soudům. Nervozita z toho, že se žádná „akce“ nekoná a že to lidé vidí, vedla k soustředěnému útoku na podnikatelskou sféru, k předhazování obětních beránků a k vytvoření atmosféry strachu, v níž je podnikatel vnímán jako zločinec. To musí skončit!
Kriminalita je jenom jedna a nikdo nesmí mít pocit, že si je před zákonem méně roven, než někdo jiný. Pro nás platí opak než pro socialisty: primární je důvěra. Teprve dokázané porušení zákona zasluhuje trest! Avšak dokazovat je třeba naprosto přesvědčivým způsobem!
Nezbytné ústavní změny
Seriózní pokusy o větší vyváženost ústavních institucí – Parlamentu, vlády, soudů i prezidenta – byly skandalizovány a vážná debata o nich nemohla začít. Ústavní soud – jak dosvědčují jeho politická prohlášení k některým případům – se často stával další parlamentní komorou. Nepodařilo se změnit volební systém, což znemožnilo prosadit zvýšení významu voleb a tím i vlivu občanů na rozhodování o budoucnosti své země.
O tyto změny se pokusíme znovu. Posoudíme i ústavní roli a spornou pravomoc prezidenta republiky v neomezeném právu milostí. Zvážíme smysl další existence Senátu, resp. předložíme návrhy jeho transformace.
Přistěhovalecký problém
Vláda se nezačala vážně zabývat stále většími problémy narůstajícího počtu azylantů a nelegálních přistěhovalců.
Naopak, problémy důchodového systému chce řešit masivním přílivem cizinců. Nesmí jít o tabu jen proto, abychom nebyli obviněni z nějakých „smrtelných hříchů“. Xenofobie nebo odpor k přistěhovalectví vítězí právě tam, kde se problémy neřeší. Případy zneužívání azylu a ochrana před přistěhovalci z „rizikových“ oblastí – zvláště po 11. září – jsou starostmi, kterými se dnes zabývají všechny demokratické země. Proto připravíme návrhy na zpřísnění kritérií pro přistěhovalectví.
Kontrolovat všechny stejně
Místo toho, aby platilo, že jsou si u nás lidé před zákonem rovni, počty kriminálních činů policistů i státních kontrolních a celních orgánů rostou. Viditelné je to např. ve vztahu k nepoctivému podnikání některých obchodníků v masově rozšířených tržnicích, kteří prodejem pašovaného zboží likvidují drobné české výrobce a prodejce. Kontrolní orgány v této záležitosti nejednají a vzbuzují tak dojem korupce. Aby vykazovaly činnost, masivně kontrolují a za maličkosti postihují jinak poctivé drobné obchodníky. Na velké firmy si netroufnou vůbec.
Všude, kde při prodeji zboží dochází k porušování zákona, musí být neustálá a tvrdá kontrola. Do drobného obchodování vrátíme poctivou konkurenci!
Soudy musejí chránit slušné lidi
Lidé soudům nedůvěřují a v důslednou soudní ochranu svých práv nevěří. Mají pochybnosti o nezaujatosti soudů a o objektivitě jejich rozhodování. Soudy a soudci nesmějí být vydáváni za nedotknutelné, nekritizovatelné, téměř posvátné. Soudy musí plně cítit odpovědnost i za rychlost svého rozhodování. Jinak občan nemá pocit spravedlnosti.
Zahlcení Parlamentu spoustou zbytečných zákonů vedlo k zaplevelení našeho právního řádu a k jeho častým a zbytečným novelizacím. To vedlo k dalšímu oslabení vážnosti zákona a práva v očích veřejnosti. Nechceme regulovat každý krok občana houštinami předpisů, nařízení a zákonů. Dáme mu svobodu k samostatnému a odpovědnému rozhodování.
Policisté mají být především v ulicích
Policisty vyvedeme z kanceláří do ulic. To je hlavní způsob jak omezit násilnou kriminalitu, ale i takové věci, jakými jsou krádeže a vykrádání aut nebo nájezdy kapsářských gangů, které na řadě míst beztrestně kralují. Policisté si své postavení musejí vydobýt získáním větší důvěry veřejnosti svou prací v terénu, nikoli formálním zvyšováním svých pravomocí.
Nejzávažnějším zločinem je násilí
Za nejnebezpečnější pokládáme násilnou trestnou činnost. Lidé se dnes právem ptají, zda pachatel nemá více práv než jeho oběť. Zda současná úprava „nutné sebeobrany“ nevede k tomu, že se občan obává účinně bránit proti útočníkovi či zloději. Násilí ve stále hrůznějších podobách je často trestáno shovívavěji než provinění v oblasti hospodářské.
Právní stát nesmí být jen fráze
Právní stát v našem pojetí není nějaký abstraktní, normálnímu člověku vzdálený, nepochopitelný systém s tisíci vlákny pavučin a pavučinek zákonů, v nichž se nikdo nevyzná. Smysl má pouze takový právní stát, který lidem chrání jejich práva a svobody, ale neplete se jim do života.
ODS volí konec starých časů
ODS – spolu s milióny občanů naší země – věřila, že staré časy skončily listopadem roku 1989. Dnes vidí, že tomu tak není a že příčinou nejsou jen ony pověstné staré struktury a StB.
Zabraňme návratu starých pořádků v novém balení!
Většina z nás zažila tzv. reálný socialismus. Když nám dnes komunisté hrozí, že si jej – až se oni opět dostanou k moci – znovu užijeme, usmíváme se tomu. Bohužel hrozí nebezpečí jiné. Do starých časů nás jedním zákonem za druhým vrací parlamentní levice. Ti, kteří celý život chtěli „socialismus s lidskou tváří“, dělají i dnes co mohou, aby se tak stalo. Jedná se o nové omezování svobody, i když tentokráte v nekomunistické verzi.
Svobodu místo zbytečné regulace
ODS si nepřeje, aby byl člověku každý jeho krok předepsán a přikázán. Je to zbytečné, neúčinné a bohatost lidského života to stejně nezničí. Jen a jedině ji omezí. Braňme návratu do stavu, ve kterém už ani nepotřebujeme vědět, co nesmíme, protože nesmíme skoro nic. Namísto předpisů, vyhlášek a nařízení, v nichž se člověk ztrácí, chceme pouze taková omezení, která jsou nezbytná a která je stát schopen efektivně vynutit.
Příčinou korupce je byrokracie!
Za vlády ČSSD výrazně přibylo státních zaměstnanců a úřadů a jejich moc narostla. Před úřadem se z člověka opět stává prosebník a z úředníka mocný pán. Především to je důvodem tolik zdůrazňované korupce. Nikoli té virtuální, kterou „pěstují“ média, ale té skutečné, která je výsledkem nerovného vztahu občana a úředníka. Přestává být jasné, zda je tu úřad pro občana či naopak. Tomuto návratu starých časů nesmíme nečinně přihlížet. Čím méně byrokracie, tím více svobody a tím méně korupce!
Naše zdraví zajistí pouze svobodné zdravotnictví!
Pod rouškou starosti o naše zdraví jsme svědky dalšího útoku na svobodu občanů. Nesouhlasíme s tím, aby se o naše zdraví starali ministerští úředníci, aby vyhláškami určovali, co je vědecké a co ne, jaké léčení i jakého lékaře si smíme vybrat. Nikdo jiný než suverénní a svobodný občan nemá právo rozhodovat o tom nejcennějším, co má, o svém zdraví. Na úplné informace o svém zdraví má právo. Nesmí být držen v nevědomosti jako nesvéprávný tvor. Stát má vytvořit základní mantinely a starat se o to, aby byla základní zdravotní péče dostupná všem a každému aby byla zachována možnost výběru léčby podle vlastního rozhodnutí. Za našich vlád tomu tak bylo. Dnes už ne.
Svobodný trh nesmí být jen nostalgickou vzpomínkou!
Snaha omezovat a regulovat převládá i v ekonomice. Vláda levice ničí tržní prostředí ochranářskými a regulačními opatřeními, zaváděním – údajně nás chránících – předpisů a diktováním zemědělcům a výrobcům potravin, co a v jakém množství smějí vyrábět, vyvážet či dovážet. Díky tomu je zboží dražší, než by mohlo být. Rozumná opatření se zvrhla v útok proti svobodnému trhu, který před desetiletím rychle naplnil naši zemi zbožím všeho druhu. ODS se nechce dožít toho, že si zase nebudeme moci koupit to, oč máme zájem, ale jen to, co nám „moudrá vláda“ dovolí.
Drobný a střední podnikatel nesmí být likvidován!
Svobodné podnikání proměnilo naši zemi v dynamicky se rozvíjející a konkurenceschopnou zemi. Vláda socialistů hází podnikatelům klacky pod nohy a neustále je šikanuje. Snaží se jim jejich obtížnou, namáhavou a riskantní práci co nejvíce ztížit. Z jejich daní se snaží financovat nefunkční státní podniky, ve kterých opět vládnou úředníci. To už jsme tu jednou zažili. To znovu nastat nesmí!
Bohatství nejprve vytvářet, až potom rozdělovat
Dnešní vládnoucí levici, stejně jako její komunistické předchůdkyni, nejde o vytváření bohatství. Zajímá ji rozdě- lování toho, co vytvořili jiní. Různým skupinám lidí, kteří pracovat a tvořit nechtějí a kteří chtějí být obsluhováni sociálním státem, stejně jako dříve zacpávají ústa vysokými sociálními dávkami. Ty jsou však většinou spíše demotivujícím zlem než skutečnou pomocí.
Vláda utrácí miliardy, a přesto je po čtyřech letech vlády levice počet nezaměstnaných dvojnásobný než za vlád s účastí ODS. Je to proto, že likvidací malých a středních podnikatelů ubývá pracovních míst, i když to byli právě oni, kdo vstřebal pracovní síly ze zanikajících státních podniků. Opět je umrtvována chuť člověka něco skutečného dělat a vydělávat si svou hlavou či rukama. Na státu závislý člověk levičákům vyhovuje. Je manipulovatelný a korumpovatelný. Příliš snadná sociální podpora bere lidem důvod hledat si práci a usilovat o úspěch. Stejně působí očerňování úspěšných a schopných.
Musíme se rozhodnout
Nadcházející parlamentní volby nás vedou na klíčové rozcestí. Máme na vybranou pouze mezi dvěma cestami: Buď rezignovaně sklopíme hlavy a necháme socialisty a jejich ideové spojence, aby nás znovu vedli do režimu, ve kterém budeme hlouběji a hlouběji zapadat do starých časů, v nichž se nežije, ale jen přežívá, nebo navážeme na tvůrčí atmosféru a prosperitu prvních polistopadových let, kdy jistě ne vše bylo bez chyb a omylů, ale kdy naši občané prokázali, jak rychle se umějí adaptovat na nové poměry a využít prostoru a svobody k rozvoji své osobnosti, rodiny a obce, k obnově komunisty zpustošené země.
Druhá cesta je tou správnou! To je naše cesta! Proto volte konec starých časů!